Článek
Později se McConnell nadšeně vypravil do Asie, kde fotil nově se rozvíjející čínská města. A před čtyřmi roky našel nový domov a vysněné místo na světě v centrální Africe. Jeho pohled se dost liší od drastických a senzačních scén mnoha jeho profesionálních kolegů, kteří se snaží zachytit optikou svých luxusních fotoaparátů co nejvíce prolité krve. McConnell se víc soustředí na příběhy obyčejných lidí, kteří nejsou žádní hrdinové. Tvrdí, že pokud už volí drastičnost, pak nemůže být samoúčelná.
Sám se snaží o to, aby jeho fotografie měly i něco z magičnosti. Fotografoval v Kongu, v Ghaně, v Zimbabwe a v Západní Sahaře. Stojí za to navštívit jeho webové stránky a jeho kompletní dílo si tam prohlédnout. Je to opravdu vzrušující podívaná.
Na řece Kongo vytvořil McConnell úchvatnou sérii snímků rybářů, kteří loví ryby na nebezpečném místě, před Boyomskými vodopády. Voda je tam tak bouřlivá, že se obrazně řečeno vaří, a lovci vypadají jako dravci usedlí na primitivních dřevěných konstrukcích, k nimž mají přivázané obrovské koše, do kterých chytají ty největší ryby.
Každá z jeho fotografií má svůj emotivní příběh. V Ghaně McConnell fotografoval cyklus o dětech, které chodí na skládky odpadu a rozbíjejí monitory počítačů, aby z nich získaly kovové součástky, jež se dají prodat.
V Praze při tiskové konferenci řekl: „Zaujal mě osud původního obyvatelstva okupované Západní Sahary. Ti lidé jsou na cestách jako uprchlíci. Já se snažil zachytit je nikoli jako nešťastné a trpící oběti, ale jako lidi, kteří v sobě mají něco velmi duchovního a zázračného. Dělal jsem ty snímky téměř po setmění, jen jsem ostrým světlem nasvítil jejich tváře. Vše ostatní se ponořovalo postupně do tmy.“
Reportáž a estetika
McConnell tvrdí, že k reportážní fotografie má mít estetické a umělecké hodnoty, a právě tím má nabídnout lidem pohled na něco, co by jinak přešli bez povšimnutí.
K udělení ceny města Prahy řekl: „Jsem rád, že cenu dostala fotografie, která zachycuje Joséphine Nsimba Mpongo, jak cvičí na violoncello na předměstí konžské Kinshasy. Praha je pro mě městem krásné architektury, ale také úžasné hudby. Týdně dostávám emailem žádosti o otištění této fotografie. Ona tam cvičí za takovou provizorní hradbou a za ní je chudinská čtvrť a tržiště, kde se Joséphine živí tím, že tu během dne prodává vajíčka. Co mě nejvíce zaujalo? Jak hudba může člověka přenést z této dosti bezútěšné reality do světa krásy a harmonie. Přesně to je výraz její tváře.“
Joséphine Nsimba Mpongo je členkou Orchestre Symphonique Kimbanguiste, což je jediný symfonický orchestr ve střední Africe. Fotografie byla mezinárodní porotou oceněna 1. cenou v oboru Umění a zábavy.
Snímky Andrewa McConnella najdeme na výstavě v pražském Karolinu do 9. října ve výběru vítězných fotografií World Press Photo 2011. V Praze se tato bilance poprvé uskutečnila v roce 1990 díky velkému přispění tehdejšího primátora Jaroslava Kořána a od té doby se udílí i Cena Prahy.