Zpěvák Daniel Hůlka: V operních rolích se cítím šťastný

Svou kariéru ale začínal jako operní sólista v Severočeském divadle v Ústí nad Labem a nikdy operu zcela neopustil. Od roku 2017 spolupracuje intenzivně s pěvcem a pedagogem Vladimírem Chmelem, stal se spoluzakladatelem i ikonou projektu Opera lidem. K postavě Vodníka z Rusalky v této produkci přidá 6. března i Kecala z Prodané nevěsty.

Co vás vede k návratu k opeře?

Opera je má láska a celý život jsem tvrdil, že se k ní v padesáti letech vrátím. Ale vracel jsem se k ní průběžně, dokonce jsem byl jednu sezonu sólistou Opery Národního divadla, zpíval jsem Mozartova Dona Giovanniho i Přemysla ve Smetanově Libuši. Jenže jsem celý život bojoval s tím, že operu nezpívám tak, jak bych chtěl a jak se mi to líbí.

Na Pražské konzervatoři jsem zpěv vystudoval u operního pěvce Zdeňka Jankovského, který mi dal základy pěvecké techniky. Díky nim jsem vydržel zpívat dodneška. Byl ale zastáncem německé školy a já toužil po italském bel cantu, umění krásného hlasu. To jsem poznal až v padesáti.

Jak k tomu došlo?

Oslovil jsem emeritního sólistu newyorské Metropolitní opery i pražského Národního divadla a pěveckého pedagoga Vladimíra Chmela, o němž je známo, že bel canto vyučuje. Přišel jsem k němu po třiceti letech zpívání na mikrofon s prosbou, aby mě naučil zpívat. Vážím si toho, že mě nevyhodil, ale měl se mnou úžasnou trpělivost a skutečně mě to naučil.

Máme za sebou pět let intenzivní práce, kdy jsem k němu chodil na hodiny třikrát týdně. A v padesáti letech jsem zjistil, že jsem do té doby svůj hlas využíval tak z padesáti procent. Léta zpívání na mikrofon hlas změní. Díky Vladovi se mi teď zpívá nejlíp, jak se mi kdy zpívalo.

Jaké role byste chtěl zpívat?

S Vladem jsme zpočátku pracovali především na rolích italského repertoáru, protože pro tyto role bel canto vzniklo. Postupem času a díky tomu, jak se můj hlas pod jeho vedením vyvíjel, jsem ale dospěl k názoru, že chci belcantovou technikou zpívat výhradně českou operu. Výběr repertoáru navíc ovlivňuje to, že v mém věku už nadešel čas vymanit se z rolí romantických milovníků a přehrát se do charakterního oboru.

S muzikálem už jste skončil?

Určitě jsou role, které bych ještě zpívat mohl. Jenže muzikál se vydal cestou, která až tak úplně nekoresponduje s mou představou. Pro mě znamenal vlastně moderní opery s velkými pěveckými příležitostmi. Dnešní muzikál takový není.

Neříkám, že jeho cesta je špatná, ale není má. Takže jsem šťastný, že jsem se měl kam vrátit. V operních rolích se teď cítím nejlépe za celou dobu své kariéry a přistupuju k nim se stejným nadšením, jako když jsem začínal.

Po Vodníkovi představuje Kecal další ikonickou roli české opery. Dá se říci, že je pro vás splněným snem?

Určitě ano. Je to nádherná postava a až překvapivě skvěle pro hlas napsaná. Ze začátku vás zaskočí množstvím textu, Kecal je opravdu ukecaný, ale zpívá se krásně. Úplně jsem se do něj zamiloval. Můžu v něm uplatnit všechno, co jsem se za poslední léta naučil.

Kecala zpívali legendární operní basisté. Máte některého z nich jako svůj vzor?

Musel bych jich jmenovat hodně, ale nejbližší je mi Kecal Eduarda Hakena, který ho zpíval právě tím belcantovým způsobem. A blízké mi bylo i jeho lidské pojetí postavy. Jako mladý zpěvák jsem velmi obdivoval Karla Bermana a dodnes cítím úctu k Richardu Novákovi, který si udržel krásný hlas do velmi vysokého věku.

Rusalku jste se společností Opera lidem uvedli v Divadle Hybernia, premiéra Prodané nevěsty se odehraje v secesním sále pražského Hlaholu. Jaký k němu máte vztah?

Velmi vřelý. V Hybernii jsme zažili krásná představení, ale ten prostor byl pro nás moc komerční, naše projekty se tam zkrátka nehodily. Přemýšlel jsem, kam bychom se mohli uchýlit, až mě napadl Hlahol. Tam jsem ještě jako student poprvé vystupoval, nejprve ve sboru, později jako sólista.

Je to úžasný prostor, který má v sobě vlasteneckou historii i výtvarnou magii, danou i dochovaným originálem Alfonse Muchy. A umožňuje provedení, při němž se pěvci dostanou do intimního kontaktu s diváky.

Jaká bude vaše Prodaná nevěsta?

Úplně obyčejná, tak, jak je napsaná. Jsem obyčejný člověk, který má rád operu proto, že je krásná, a celý život ji takto toužím hrát. I v tom si rozumíme s Vladimírem Chmelem a týmem projektu Opera lidem. Budeme uvádět zkrácenou verzi Prodané nevěsty s mluvenými recitativy, doprovázenou klavírem a dvěma klarinety jako typickými smetanovskými nástroji.

Chceme operu přiblížit lidem. Ohlasy, které máme na naši produkci Rusalky, nás přesvědčují, že to má smysl a že nalézáme pochopení u diváků. Po premiéře v Hlaholu uvedeme Prodanku během léta i na scénách pod širým nebem.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Kniha: Daniel Hůlka: Diagnóza Blíženec - Miroslava Besserová, CD: Bravo, pane hrabe! - Daniel Hůlka