RECENZE: Muzejní noc s operou Nabucco

Režisér Tomáš Ondřej Pilař se ostatně vždy snaží přinášet nový pohled na klasická díla a většinou se mu to i daří.

Tentokrát ale inscenaci překombinoval a zbytečně zahltil spoustou symbolů, čímž příběh o králi Nabukadnezorovi, vládychtivé Abigail a zajatých Židech proměnil v těžko luštitelnou křížovku s nejasnou tajenkou.

Nabucco se odehrává v muzeu, kde titulní postava a její doprovod s maskami supů jsou nejspíš oživlými exponáty, zajatí Židé připomínají blahobytně vyhlížející měšťanskou společnost a plesové toalety upomenou spíše na Traviatu.

Symbolika vody a písku, gobelín s umírajícím lvem či malé holčičky jako předobraz Abigail a Feneny jsou jen ornamenty, které se nespojují do smysluplné výpovědi. Zůstává jen dojem z výtvarně působivé scénografie.

Proč vedení opery zvolilo právě Nabucca, když na pěvecky náročné postavy nemá vhodné obsazení, které nahrazují zahraniční hosté, je těžko pochopitelné. Na první repríze zaujala precizní pěveckou technikou jihokorejská sopranistka Lilla Lee jako Abigail.

Gruzínský barytonista Nikoloz Lagvilava má sice dobře znějící hlas, ale v titulní roli ho uplatňuje v jednotvárně přeexponované poloze, stejně jako většina ostatních sólistů. Výjimkou je bulharský basista Ivo Stančev, který se snažil dát postavě velekněze Zachariáše jistou lidskost a procítěnost.

Hudební nastudování Andrije Jurkevyče zpěvákům mnoho šancí nedává, je především efektní, s rychlými tempy a břeskným dechovkovým zvukem. Pochvalu zaslouží výkon sboru. Nový Nabucco se do interpretační historie této opery v Národním divadle nejspíš nezapíše. Méně symboliky a více hereckého propracování postav by dramatickému příběhu bylo prospělo.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Státní opera