Článek
Co můžeme očekávat od vašeho vystoupení?
Uslyšíte nějaké moje klasické písně, jako jsou Gula Gula nebo Eagle Brother, a docela dost nových písní, protože mám nové album Alva.
Co pro vás znamenala píseň Gula Gula?
Zrovna jsem se bavila s jiným novinářem, jak Gula Gula hovoří k lidem na celém světě. Složila jsem ji kolem roku 1985, abych nezapomínala na dědictví svého lidu, na duchovní odkaz svých předků.
Je kouzelné, že oslovuje tolik lidí na celém světě. Když jsem ji skládala, byla jsem inspirovaná jednou tradiční písní, z níž jsem vzala z rytmus, a čekala až přijde text.
Zkoušela jsem ho napsat, ale nebylo to ono. Jednou v noci jsem se však probudila, vlastně mě něco probudilo, a přišel text. Cítila jsem, že vstoupil do snu. V naší kultuře věříme, že naši předkové, naše matky a otcové k nám mohou přicházet a předávat nám vzkazy do snů. Myslím, že tato píseň přišla jako připomínka, že když ublížíme matce zemi, tak ublížíme sami sobě. To je to, co si původní obyvatelé nesou v paměti.
Věříte v šamanismus, když říkáte, že k vám předkové promlouvají ve snech?
Je to moje přirozená součást. Ne že bych prováděla mnoho rituálů, ale provází mne to celou dobu, šamanský rytmus je významnou součástí mojí hudby. Hudba mě vzala na cestu, která trvá přes čtyřicet let, a udělala ze mne mnohem silnější osobu, než jsem byla. Pro mne je taky důležité, že můj dům je na malém místě, odkud mohu vidět fjord a řeku, mohu jít k horám a rozdělat si venku oheň.
Spojení s přírodou je pro mne velmi důležité a šamanská víra je do mne vepsána, nelze ji ode mne oddělit. Pro mne je důležité být vděčná a dávat najevo všechnu svou vděčnost za všechny dary, které jsme dostali.
Život tady daleko na severu je v zimě těžký, ale teď přichází jaro, zazelenalo se listí a ptáci zpívají, ačkoli je teď na světě tolik temnoty. Jaro ale přichází každý rok. Doufám, že zastavíme destrukci kolem nás.
Jaké to je spojovat tradiční způsob zpěvu joik s jazzem nebo dalšími žánry?
Protože jsem nevyrůstala s tradiční hudbou, moji rodiče byli křesťané, nebylo nám dovoleno zpívat tradiční hudbu, takže jsem se tradiční způsob zpěvu musela naučit, až když jsem dospěla. Západní hudbu, folk, rock a jazz jsem znala dříve než tradiční způsob zpěvu, takže je pro mě tento mix přirozený.
Současně vedu v patrnosti, že u takovéhoto míchání je nutné si hodně uvědomovat, že jde o rozdílené styly. V posledních třiceti letech má můj tradiční zpěv takovou sílu, jakou nemá západní hudba. Když ale neprocitnete, tak můžete být snadno pod vlivem dalších stylů. Musíte být probuzení.
Je složité spojovat tradiční hudbu Sámů se západní, když má jiné ladění?
Hudba Sámů má klouzavé tóny podobně jako blues nebo arabská hudba, má tóny mezi tóny temperované stupnice. Když se věnujete jen tradičnímu zpěvu, jsou tu další nuance a barvy.
Ve spojení s temperovaným laděním možná některé nuance ztratíte, ale jak jsem řekla, cítím sílu ve svém hlasu a ve své hudbě, takže nedovolím, aby západní hudba zploštila mou hudbu. Ale jako u blues, kde taky máte tyto nuance a skluzy, se ze spojení rodí něco zajímavého nového. Máte tradiční zpěv s nuancemi, ale taky tu máte směs naší tradiční hudby a západní hudby.
Jak bolestné bylo, že jste nemohla poslouchat tradiční hudbu kvůli striktní křesťanské víře rodičů?
Když jsem byla malá, moc jsem nevěděla o vlastní kultuře, byla jsem odloučená od našich tradic a hudby, protože byla misionáři a kazateli démonizována. Dokud mi nebylo dvaadvacet, čtyřiadvacet let, tak jsem moc nevěděla o tradicích, rodiče byli opravdu velmi přísní křesťané.
Vždycky po mně chtěli, abych přestala zpívat tradičním způsobem, abych zpívala jen hymny. Když jsme poznala historii našeho lidu a pochopila ji, byla jsem plná vzteku, rozzuřená, protože jsem musela bojovat s rodiči, abych se dostala k našemu odkazu. To bylo velmi frustrující.
Nebyl to však jen vztek, proč jste odmítla zpívat na olympiádě v Lilehammeru?
Když jsem v sobě objevila svůj talent, tak jsem věděla, že je to něco, co by nemělo být použito jen jako dekorace lidmi, kteří se nestarají o můj původ. Hodně jsem četla o výhradách původních obyvatel Ameriky, že bychom se neměli podrobovat a měli se starat, aby nás nezneužívali jako dekoraci.
Když mne pozvali na olympiádu, tak jsem řekla, že nechci být dekorací, protože pořád nerespektují práva Sámů. Chtěla jsem dovést Nory k tomu, aby se zamysleli na svým přístupem k mému lidu. Někdy si mysleli, že jsem arogantní, ale já si nemyslím, že ti, kdož kolonizovali, by měli mluvit o aroganci.
Změnilo se od té doby něco?
Změnilo se toho mnoho, ale nejdůležitější je, že můj lid je silnější, mladí lidé jsou silnější, jsme hrdější, nestydíme se za svůj původ. Je víc a víc lidí, kteří skrývali, že jsou Sámové, a nyní se k tomu v každé malé vesnici přiznávají.
Mnoho lidí předstíralo, že jsou Norové, Švédové nebo Finové, a jsem si jista, že v Rusku to bylo taky tak. Hodně věcí je mnohem lepších. Teď je hlavní výzvou použití přírodních zdrojů. Nyní se budují větrné farmy a nestarají se o zemi. To je velký konflikt, protože se větrné farmy rozšiřují všude.
Jaké to bylo spolupracovat s významnými muzikanty jako Jan Garbarek nebo Peter Gabriel?
Bylo krásně pracovat s oběma, zejména s Janem Garbarkem. Hodně jsem se od něj a od jeho ženy naučila o nahrávání i o tom, jak žít na turné. Byl to můj první mentor. Miluju jeho hudbu a jeho imprese. Měla jsem skutečně štěstí, že jsem pracovala se skvělými lidmi.
Nevadí, že mnohdy lidé nerozumí tomu, co zpíváte?
Já jsem se začala učit zpívat, abych se mohla starat o svou kulturu a svůj jazyk. Nikdy jsem neplánovala být umělkyní, ale moje publikum rostlo, bylo větší a větší. Byla jsem ohromená, že jsem přes hudbu propojená s lidmi, i když nerozumí tomu, co zpívám.
Bylo nádherné objevit, že máme něco obecného, pomocí čeho můžeme komunikovat. Vezměte si klasickou hudbu, i v té jsou jen vzácně slova. Je zajímavé, kolika různými způsoby můžeme komunikovat - nejen slovy, je v nás něco muzikálního obecného a pomocí toho komunikuji s lidmi, kteří jsou otevření.
