Článek
Proces je další Glassovou tzv. kapesní operou pro menší soubory, v tomto případě pro osm hlasů a dvanáct hudebníků. Glass se v díle z roku 2014 vrátil k Franzi Kafkovi, už dříve složil operu na základě povídky V kárném táboře.
Hudba je repetitivní, nezapře, že její autor stál u počátků minimalismu. Od čistě repetitivního pojetí se sice postupně vzdaloval, ale u Procesu se k němu vrátil. Až mechanické opakování motivů umocňuje bezútěšnost situace prokuristy Josefa K. zatčeného na své třicáté narozeniny pro neupřesněný zločin.
Nemá šanci se prosadit proti neúprosnému byrokratickému systému, kdy proces probíhá bez toho, aby věděl, z čeho je obviněn a mohl do něj jakkoli zasáhnout, nebo se alespoň hájit.
„Kafka je zajímavý spisovatel. Zemřel ve dvacátých letech (20. století), ale ve své vizi, jaký je svět skutečný, byl daleko před ostatními. Je to tak neúprosné, na jednu stranu děsivé, on sám si ale myslel, že jeho texty jsou legrační,“ řekl před premiérou v roce 2014 Glass.
„Pro většinu lidí to bude zábavný kus. Je docela vážný, ale taky strašně legrační. Je to svým způsobem chytrá komedie, současně jsme v srdci společenských otázek.“
Tehdy Glass prozradil i svůj přístup v tvorbě pro scénická díla: „Někdy může hudba přesně sledovat obraz, ale když se od něj začne posouvat pryč, což je způsob, který uplatňujeme na divadle, čím dál se dostaneme od obrazu, tím více to umožní divákovi participovat na interpretaci. To je jedna z věcí, která se dělá v moderním divadle, moderní opeře a moderním baletu.“
Režie díla se ujal ředitel divadla Jiří Nekvasil, hudební nastudování obstaral vynikající francouzský dirigent Bruno Ferrandis známý citlivým přístupem k dílu a soustředěním se na soudobou hudbu.
