Článek
Pärt napsal více skladeb pro sbor, než by se vešlo do jednoho večera. Jak jste vybíral repertoár pro koncert na Pražském jaru?
Festival má zájem oslavit jeho devadesátiny. V našem konceptu je především hudba a kapela spolu s díly pro sbor a varhany.
V první půlce koncertu se bude střídat Berlínská mše s díly pro sbor, druhá zahrne části z Kanonu Pokajanem, hudbu složenou pro různá vyznání. Je to takový průřez jeho tvorbou.
Podílel se nějak na výběru?
V posledních letech jsem ho nezatěžoval takovýmito otázkami. Zotavil se z nemoci a nevěděl o podobě sestaveného programu.
Co je pro vás na hudbě Arva Pärta zajímavé?
Myslím si, že každý sbormistr má svůj okruh repertoáru, ve kterém má svého nejdůležitějšího skladatele, jenž je mu v jeho vlasti blízký. V mém okruhu v Estonsku je to Arvo Pärt. Jeho hudba je jako magnet. Snažil jsem se jí porozumět, abych ji mohl interpretovat.
K důležitým závěrům jsem dospěl, když jsem nahrál všechny jeho čtyři symfonie. To je generační příběh, který začal v šedesátých letech a pokračuje do dneška.
Pärt hodně změnil myšlení a styl stejně jako Krzysztof Penderecki, který začal jako avantgardista a také skončil v jiném světě. Pro mě je velmi zajímavé následovat jeho cestu.
Tonu Kaljuste
- Narodil se v roce 1953.
- V roce 1974 převzal po svém otci vedení komorního sboru Ellerhein, který se proměnil v roce 1981 v Estonský filharmonický komorní sbor.
- V osmdesátých letech čelil perzekuci, kvůli tomu, že podepsal dopis čtyřiceti intelektuálů, odsuzujících rusifikaci.
- Sbor mohl rozvíjet až po vyhlášení nezávislosti Estonska.
- Ceny Grammy v kategorii interpretace sborové hudby získal v roce 2007 za nahrávku Pärtovy skladby Da Pacem a o sedm let později za nahrávku další Pärtovy skladby Adam’s Lament.
Pärt žil dlouho v exilu. Jak těžké pro něj bylo v době komunismu žít mimo svou vlast?
Na tuto otázku by dokázal nejlépe odpovědět on sám. Ale myslím si, že potom, co se vrátil do Tallinnu a žili jsme v jednom domě ve starém městě jako sousedé, byl velmi šťastný. Návrat z Berlína do Tallinnu mu přinesl šťastné období.
Ovlivnily tyto jeho zkušenosti způsob, jakým skládal?
Nemyslím si. V každé nové skladbě bylo vždy něco nového, ale nezaznamenal jsem žádný dramatický rozdíl ve stylu. Vyvíjí se s každým novým dílem. Nový text vždy vyžadoval úplně jiné nápady, ale přechod byl velmi plynulý. V jeho hudbě nebyla žádná emocionální změna.
Jak důležité je pro něj víra v Boha?
Dokážu si představit, jak by mohl odpovědět na takovouto otázku slovy o tom, že víra je vše. Když však posloucháte jeho hudbu, je skutečně evidentní její důležitost. Je to však otázka pro něj.
