Článek
Vaši fanoušci budou při poslechu alba asi překvapeni tím, že jste jako kapela výrazně přitvrdili. Bylo cílem udělat metalové album?
Naši fanoušci dobře vědí, že od období alba Poplór, tedy od doby, kdy jsem se poprvé potkal s ostravskou kapelou Silent Stream of Godless Elegy, je snad na každém našem albu nějaká píseň, kde se objevuje elektrická kytara, i když vždy šlo jen o zvukové ozvláštnění, jakési kořeníčko.
Postupným vývojem a také kvůli potřebě změny jsem se tentokrát rozhodl, že nepůjde jen o koření, ale že prostě uděláme folk metalovou desku. On ten folk metal je svým způsobem zavedený žánr, ale většinou v něm metal převažuje, protože ho hrají metalisté, kteří do své hudby přidávají různé akustické lidové nástroje.
My na to jdeme z opačné strany, jsme folkaři, kteří na novém albu používají metalovou kytaru.
Asi tedy není náhoda, že zrovna tahle deska je věnovaná pohanskému bohu Perunovi.
Ano, a zajímavé je, že rozhodnutí udělat album jako poctu Perunovi, tedy válečnému božstvu, ochránci řádu a strážci bouří, padlo na koncertě v Brně na Špilberku, kde nám totálně propršel celý koncert. Kvůli průtrži mračen vypadla elektřina, nefungoval zvuk ani světla.
Lidé to brali jako součást show, zůstali pod jevištěm a my jsme se to pokoušeli nějak dohrát akusticky. Nakonec jsme to museli vzdát. Díval jsem se do podivného přítmí, ze kterého crčely provazy vody, a napadlo mě, že Perun si nejspíš žádá nějakou oběť. A stejně jako jsem dříve přinesl oběť bohovi stád a plodnosti Velesovi v podobě alba Velesu, tak teď byla na řadě obětina Perunovi v podobě metalového alba.
Od doby, co jsem začal na těch písních pracovat, se už nám podobné karamboly s počasím vyhýbají a všechny open air koncerty, které jsme od té doby odehráli, nám přálo počasí. Je to krásná náhoda. No, uvidíme, co se bude dít teď, když je to album hotové (smích).
Staroslovanská mytologie je obsažena na většině vašich alb, tentokrát je zastoupena opět silně. Nemáte obavy, že posluchači nebudou některým textům rozumět?
Já na to odpovím slovy vašeho novinářského kolegy Milana Tesaře, který měl na toto téma v minulosti docela zajímavou poznámku, že naše děti se od základní školy učí řecké báje a pověsti, znají jména všech antických bohů, ale naši staroslovanští bohové jsou pro ně úplně neznámí.
Přitom je to součást naší kultury, součást našich kořenů. Dnes už žijeme jiné životy, takže je pravda, že řada posluchačů nebude rozumět úplně všemu, co se v mých textech děje, nebudou vědět, co je to Perperuna, Perunika, Dodola, Náv, Veles a podobně, ale věřím tomu, že právě to je může ponouknout k zájmu.
Mě baví tyto věci objevovat, takže i proto se mytologie našimi alby proplétá. Stejně jako se jimi proplétá metal, který mám rád.
Tomáš Kočko na stylizované fotografii v bookletu alba Perperuna.
Jak bude vypadat koncertní podoba nových písní? Budou s vámi jezdit hosté, kteří albu pomohli dát metalový nádech?
My se rozhodně budeme snažit zahrát ty písně v takové podobě, jako jsou na desce. Některé budu hrát na elektrickou kytaru já a část koncertů s námi určitě bude absolvovat Hynek Stančík, bývalý člen Silent Stream of Godless Elegy, který na albu zanechal výraznou kytarovou stopu. Tyto koncerty budou označeny názvem FolkmetaLOVE.
Na druhé straně jsou v plánu třeba i koncerty, na kterých zazní výhradně mnou zhudebněná poezie Ladislava Nezdařila, takže si na nich přijdou na své fanoušci, kteří mají rádi alba Do kamene tesané aneb Ondráš nebo Horní chlapci či Sadné zrno. Na těchto koncertech metalové věci hrát nebudeme.
V seznamu hudebních hostů na albu mě překvapila účast přední české sopranistky Veroniky Rovné, která opatřila svým hlasem píseň Po bitvě. Jak vznikla tato spolupráce?
Za to můžou Ceny Jantar, kde jsem Veroniku slyšel poprvé zpívat před sedmi lety. Bylo to neuvěřitelně krásné vystoupení, předvedla naprosto strhující výkon, přestože byla v té době těhotná. Při přebírání ceny jsem tam pak řekl něco v tom smyslu, že je skvělé, jak krásný hlas zdobí Ostravu.
Veronika si to zapamatovala, takže jsem měl u ní takové malé plus (úsměv). No a při mixu „Po bitvě“, v jablunkovském studiu Southock, jsem si říkal, že závěru té písně něco chybí. V tu chvíli jsem si vzpomenul na Veroniku a požádal jsem ji, zda by nám s písničkou nepomohla. Souhlasila, a sešli jsme se ve studiu Českého rozhlasu v Ostravě, kde nazpívala dvě různé verze.
Každá z verzí té písničce dává jinou pointu a obě jsou tak dobré, že mi bylo líto nakonec použít jen jednu z nich. Proto jsou na albu obě. Veronika je skvělá profesionálka s úžasným hlasem.
Nevystoupí jako host i na některých koncertech?
Na konec léta připravujeme k novému albu Perperuna koncerty, které budou označeny jako „postřižiny“. Jak toto označení napovídá, v té době už ty písně budou trošičku odrostlé a budeme je mít zažity jak my, tak fanoušci.
Bude to pravděpodobně v říjnu, koncerty budou určitě v Brně, v Olomouci a samozřejmě v Ostravě. Rozhodně budu rád, když Veronika přijme moje pozvání, pokud se to podaří sladit s jejím náročným programem operní hvězdy.
