Sláva Karola Duchoně byla krátká. Teď se znovu vrací

„V polovině devadesátých let se vrátily jeho písně v úspěšné retro písničkové soutěži Re-pe-te. Na Vánoce 2005 skupina Desmod pro finále reality show Big Brother nahrála coververzi jeho hitu V dolinách. Pomohly i další televizní projekty, třeba Hit storočia v roce 2007, Radosť zo života o dva roky později (2009) či Legendy popu v roce 2012,“ přibližuje Duchoňův návrat do povědomí slovenský hudební publicista Juraj Čurný.

„V současnosti jsou trvale vyprodané dva divadelní muzikálové tituly Zem pamätá, který měl premiéru v roce 2019, a Na srdci mi hraj, jenž byl uveden před třemi lety. Totéž platilo i o hudební show The Duchon’s z let 2018 až 2024,“ dodává.

Od čtvrtka 7. srpna je v českých kinech film Duchoň. Tuzemskou premiéru měl na letošním Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, slovenskou poslední červencový den. Jeho režisérem je Peter Bebjak. Hlavní role se zhostil Vladislav Plevčík.

Skutečný Karol Duchoň se narodil 21. dubna 1950 v tehdejším československém okresním městě Galanta, které leží na jihozápadě Slovenska.

Už na základní škole byl více bavič než pilný žák, a tak když dostal ve třinácti letech první kytaru, podpořilo to jeho záměr věnovat se hudbě.

Jeho otec si to však nepřál. Kladl důraz na jeho uplatnění v nějakém seriózním oboru. Když se tedy podstatně zhoršil synův prospěch, kytaru mu rozbil. Byl to jeden z mnoha jeho projevů agresivity, pročež Duchoň na dětství vzpomínal nerad.

Jednou prý otec honil jeho matku i jeho opilý se sekerou v ruce. Museli se zamknout v kůlně a počkat, až usne. Karol pak často utíkal z domova, našetřil si na novu kytaru, a když rodiče odjeli na dovolenou do tehdejší Jugoslávie, on odjel na svou. V zahraničí vystupoval s orchestrem Jaroslava Mikuly.

Se zpěvákem Robem Kazíkem založili v roce 1968 kapelu The Ice Boys. Rok poté začal vystupovat s Orchestrem Braňa Hronce a v televizi se premiérově objevil v roce 1970 s písní Uber pary, slovenské verze skladby Sugar Sugar.

Následovaly úspěchy na slovenském festivalu Bratislavská lyra, založení vlastní kapely Prognóza v roce 1974, dobrý ohlas publika a koncertování v Japonsku, Francii, Německu, Švýcarsku, Polsku, Sovětském svazu či v Bulharsku. Němečtí novináři ho nazvali slovenským Tomem Jonesem.

„Duchoň je nejvýraznějším reprezentantem jedné z podob slovenské pop music ze sedmdesátých let. Konkrétně podoby, která se prosadila v české části bývalé federace o dekádu dřív, tedy sólového zpěváka s popovým repertoárem z nemalé části postaveném na předělávkách zahraničních skladeb. Jeho bohémský životní styl se stal součástí legendy, která v současnosti nabírá na Slovensku efekt nabalující se sněhové koule,“ konstatuje Čurný.

Na konci sedmdesátých let se u Duchoně začaly projevovat první zdravotní potíže. Často totiž s chutí popíjel, což mělo vzestupnou tendenci. Také se mu nedostávalo peněz, půjčoval si, a byť byl milý a přívětivý, přitažlivost jeho umu se vytrácela. Na scénu přicházela nová generace, které on a autoři jeho písní nestačili.

Podle své první ženy Eleny se na počátku osmdesátých let při rodinné dovolené v Jugoslávii rozhodl zůstat v zahraničí, snad aby unikl před uvadající popularitou doma. Nakonec se vrátil a rozvedl.

V roce 1985 se oženil s režisérkou Alenou Čermákovou. O osm měsíců později však v nemocnici podlehl selhání ledvin. Jeho život na plný plyn si vybral daň.

„Na jeho písních je zajímavý především jeho jedinečný hlas, který má dar oslovovat stále nové generace. Pro vydavatelství Opus jsem sestavoval tři různé a velmi úspěšné kompilace z jeho repertoáru a sám jsem zažil, jak si jeho písničky pouštěli a zpívali naši fotbaloví reprezentanti v čele s Martinem Škrtelem, který se narodil necelý rok před jeho předčasným odchodem,“ uzavřel Čurný.

Duchoň zemřel v pětatřiceti letech. Jeho nejslavnější písničky jsou V slovenských dolinách, Čardáš dvoch sŕdc, Mám ťa rád, Elena, krásne dievča z Budmeríc či Tancujem s tebou rád. Přibývají k nim ovšem další.

Mladé publikum fascinují nejenom skladby, ale i to, že žil krátce. V jeho očích stojí vedle hudebních hrdinů, kteří nezvládli svou slávu a odešli v časech, kdy ještě měli být plni sil a dávat lidem radost.