Hlavní obsah

Pianista Vít Křišťan: Jazz je pro mě komunikace a svoboda

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jazzový pianista a skladatel Vít Křišťan odehraje v pondělí v Anežském klášteře v Praze sólový koncert v rámci cyklu klavírních recitálů Hybatelé rezonance. Autorsky pojatý program naváže na Suitu Mandala, jejíž premiéru odehrál s orchestrem SOCŘ v loňském roce, odkáže na inspiraci polskou jazzovou líhní a pozve do světa improvizace.

Foto: archiv umělce

Vít Křišťan studoval hudbu v Polsku a Dánsku.

Článek

Kromě autorských projektů účinkuje v mnoha kapelách dalších hudebníků, například Roberta Balzara, Dana Bárty, Jaromíra Honzáka, Marty Kloučkové či kvintetu Inner Spaces. Je také členem Pražské šestky, skupiny šesti skladatelů, kteří v současné době komponují pro big band Concept Art Orchestra.

Nepředpokládám, že by se člověk k jazzové hudbě dostal už v útlém mládí. Co jste poslouchal v té době vy?

Prakticky veškerou muziku. Stejně jako mnohé jiné děti i já jsem chodil do základní umělecké školy, kde se začíná klasickou hudbou. Potom jsem už ale poslouchal všechno od rocku před hip hop, metal, punk po pop. Přes svého bratra jsem se pak dostal ke stylu bossa nova a odtud k jazzu.

Jakou hudbu jste aktivně hrál?

Kromě klasiky ještě pop. Měli jsme amatérskou kapelu, možná byla lehce alternativní. Že se v životě budu naplno věnovat muzice, jsem se rozhodl někdy v patnácti letech. Věděl jsem, že ji mám rád, jde mi a naplňuje mě.

Jazzman Oran Etkin: Hudba potlačuje nenávist

Kultura

Pohybujete se dnes i v jiných žánrech než jen v jazzu?

Bigbít si občas zahraju. Nejvíce s manželkou, se kterou máme kapelu, v níž se věnujeme odkazu polského undergroundu. Píšu i vlastní skladby a při spolupráci s Andreou Šulcovou zase více tíhnu k folkové muzice.

Jazz navíc podle mě spojuje žánry, prosakují do něj v nejrůznějších podobách. Nemohu tedy říct, že jsem čistě jazzový klavírista. Tak se nevnímám.

Jak jste se dostal k polskému undergroundu?

Má to prozaický důvod. Má manželka Agnieszka Twardoch je Polka.

V Polsku a Dánsku jste absolvoval hudební akademie. Jak moc jsou tyto země přátelské k jazzu?

Studoval jsem v nich jazzovou hudbu a skladbu. Polsko je jazzu otevřené, o tom není pochyb. Dánsko je evropské hudební centrum. Sjíždějí se tam muzikanti z celého světa a děje se tam hodně věcí. Pokud jde o samotné Dány, necítil jsem u nich tak zapálený přístup k jazzu, jaký jsem vnímal u Poláků, nicméně kulturu mají rádi, takže publikum je tam výborné.

Jazzová tradice je v Dánsku ostatně velmi silná. Už v osmdesátých letech tam koncertovali slavní hudebníci ze Spojených států, kteří se tak postarali o propagaci žánru.

Jaká je vaše definice jazzu?

Pro mě je to komunikační platforma. Vnímám ho jako jazyk, který je univerzální a nemá žádné hranice. Je pro mě komunikace a svoboda.

Na koncertě v cyklu Hybatelé rezonance budete hrát na špičkový klavír značky C. Bechstein. Mohl jste si vybrat konkrétní typ?

Hvězdy světového formátu, jakými jsou Brad Mehldau nebo Herbie Hancock, nástroje, na něž budou hrát, vybírají. Můj případ to ale není. Hybatelé rezonance je akce společnosti C. Bechstein a ta vybrala nástroj, na který budu hrát. Nemám s tím ale nejmenší problém. Jsem vděčný za to, když si můžu zahrát na dobrý nástroj jakékoli firmy.

Hudebník Emil Viklický slaví pětasedmdesátiny: Jazz je dobrodružství muziky

Kultura

Americký baskytarista MonoNeon: Přál jsem si vytvořit vlastní svět

Kultura

Reklama

Související témata:
Vít Křišťan

Výběr článků

Načítám