Mighty Sounds ovládli šťastní vzbouřenci a panenky na hraní

Mnohohlavá kapela hrála první den od deseti večer. A na začátku vytvořila doslova infernální atmosféru. Z rudého oparu začaly vystupovat stíny a na forbíně se míhali dva frontmani, bratři slyšící na bojová jména Mal Élevé a Carlito. Jejich projev evokoval spíš jogging (oba mávali bílými ručníky) a skákali tak, že jim bylo pódium malé.

Dělali čest názvu své formace, jenž v překladu znamená Šťastní vzbouřenci. A přitom ve své hudbě kombinující reggae, ska, dancehall, hip hop i punk řeší vážná témata, například boj proti fašismu, nesnášenlivosti či rasismu.

Název anglického punkového tria Toy Dolls lze zase přeložit jako panenky na hraní. A bylo to tak, kapela si na pódiu prostě hrála a bavila tím i lidi. V tom vynikal hlavně kytarista Olga, který ze sebe po pár skladbách serval košili i kravatu a oblažil veřejnost svým vyzáblým tělem.

A když tvrdil před písní I’ve Got Asthma, že touto chorobou trpí, nikdo mu to nevěřil. Utáhnout více jak hodinovou show, tedy zpívat, křepčit a dělat si šprťouchlata ze všeho, na to musíte mít fakt silný energetický náboj.

Jako dobrý bavič se představil i principál kanadských punkových dudáků The Real McKenzies Paul McKenzie. I on oblažil publikum svým hubeným a potetovaným tělem. Každou skladbu navíc ještě kromě zpěvu doprovázel výmluvnou pantomimou.

Švédští Perkele byli sice jen tři, ale jejich experimentální amalgam punk rocku, metalu a garážového rocku zněl sofistikovaně. Zvláště když slibovali ráj a víru v lepší časy.

Žánry přesahoval i Brit Rat Boy. Zahájil hip hopem, přešel k tvrdému rocku a skončil syrovou kytarovkou. Možná právě takto bude znít rocková muzika budoucnosti.

To jihokorejské punkové údernice Rumkicks drtily obvyklý syrový punk, mluvily chvíli česky a chválily naše pivo, zatímco zpěvák německých Donots Ingo Knollmann skákal dva metry vysoko a baskytarista jejich krajanů Wizo ukazoval jazyk a házel dredy kolem sebe. Výtečná byla také zpěvačka amerických rockově psychedelických The BellRays Lisa Kekaula, jejíž soulový vokál tlačil kapelu nekompromisně kupředu.

Pořadatelé často zvou kapely, které jsou žánrově odjinud. Letošní divokou kartu si vytáhla Vypsaná fixa a zvládla to na jedničku. Kytarista a zpěvák Márdi si vodil lidi na provázku a vsugeroval všem, že mají dobrou náladu.