Královnou festivalu Metronome Prague je Alanis Morissetteová, králem Rag’n’Bone Man

Upřímně řečeno, první dva festivalové dny postrádaly kouzlo. Ve čtvrtek večer pokřtil své nedávno vydané album Ostraka Michal Prokop a jeho kapela Framus Five, své odehrály Vltava, která v programu nahradila Jasnou páku, a zpěvačka Monika Načeva. Byl to český večer, jenž byl však s ohledem na mezinárodní zaměření akce pro diváky méně přitažlivý.

V pátek programu vládli jihoafričtí Die Antwoord a estonský eurovizní dravec Tommy Cash. Ti první svou roli zvládli lépe, ten druhý vůbec, takže to byla celkem nuda.

Nebylo jisté, zda ti, kteří se nejvíce těšili na Alanis Morissetteovou a Rag’n’Bone Mana, měli potřebu být první dva dny na místě, takže diváků bylo méně, než by se slušelo. Poslední den jich podle odhadu dorazilo nějakých deset tisíc.

Pokud totiž festivalu Metronome Prague něco vážně schází, je to dramaturgická jasnost. Někdy to totiž vypadá, že na něm vystupuje každý, kdo zrovna kráčí kolem, bez ohledu na žánr. A upřímně řečeno, většinu fanoušků středního proudu, tedy sobotního programu, bychom asi na koncertu raverapových Die Antwoord, kteří hráli ve spíše taneční pátek, nehledali.

Morissetteová žala plody svého pěveckého i autorského talentu především v polovině devadesátých let minulého století, tady před nějakými třiceti lety. V pětadevadesátém vydala své komerčně nejúspěšnější album Jagged Little Pill a okusila, jak to na žebříčku popularity chutná nahoře. Pak ale přicházely slabší roky, její jméno pozbylo lesku a tři roky staré album The Storm Before the Calm, které představuje její poslední hudební chutě, je ambientní.

Na Metronome Prague ale přijela v rámci svého The Triple Moon Tour, na němž představuje kousky ze svého jmenovaného nejslavnějšího počinu, a ty obklopuje písničkami z další svých poprockových alb.

Byť byla na pódiu s doprovodnou kapelou, na to podstatné byla sama. Představila se jako znamenitá koncertní zpěvačka, která mnohdy těžké linky svých písniček provádí s elegantní samozřejmostí a intonačně bezmála dokonale, jakkoli je její technické provedení poněkud neobvyklé v tom, jak moc dává řečí těla i mimikou najevo, co právě se svým hlasem provádí.

Nepomáhaly jí v tom žádné vokalistky, vystačila si sama. Tak pevný a silný hlas má, stejně tak svěží. Zpívala s radostí i nasazením, a když dozpívala závěrečný přídavek v podobě hitíku Thank U, ze scény radostně odskotačila. Napovědělo to, že je se svým koncertem spokojená.

Rag’n’Bone Man, vlastním jménem Rory Charles Graham, tolik energický nebyl. Coby plnoštíhlý chlapák svůj koncert odstál, odzpíval a částečně odehrál na kytaru především u mikrofonu usazeného ve stojanu. Vábil nicméně znělým hlubším hlasem, s nímž ve svých nápaditých skladbách zvládal pop, rock, soul i blues.

I on se měl o co opřít, vždyť jeho repertoár čítá hned několik hitů v čele s písní Human. Patrné přesto zůstává, že Rag’n’Bone Man je především kvalitní zpěvák, kterého naživo podpořila dobrá kapela i dvě vokalistky, jejichž hlasy s tím jeho ukázkově souzní.

V sobotu večer rozhodně stálo za to vidět koncert Kláry Vytiskové, které v jejím novém repertoáru čeština coby aktuální jazyk nedělá potíže. Navíc potvrdila, že je zpěvačka se zajímavou barvou hlasu, která jí ve výrazu dopomáhá k potřebné rozpoznatelnosti.

Britský zpěvák a hudebník Rufus Miller působil v letech 2016 až 2022 jako kytarista v kapele ostrovního kolegy Stinga. Na Metronomu představil své tříčlenné těleso, které čerpá z blues i folku a svým pojetím připomíná kapely ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století, pro něž byla hudba životním názorem.

Poslední festivalový den akci vlastně zachránil. A královnou letošního ročníku festivalu Metronome Prague se stala Alanis Morissetteová, králem Rag’n’Bone Man.