Článek
Co znamená to P. ve vašem jménu?
Je to Peter. Když jsem si v patnácti letech, tedy ještě za komunistů, šel pro občanský průkaz, soudružka za sklem se mě zeptala, proč bych měl být Jan-Peter Muchow. Já jí řekl, že to mám zapsané v rodném listě.
Narodil jsem se v Německu a rodiče mi dali dvojjméno. Než jsem přišel na svět, máma chtěla, abych byl Peter, zatímco táta si přál Jana. Dlouho se nemohli dohodnout, jenže pak si uvědomili, že jsou v Německu, kde jsou běžná dvojjména. V tu chvíli bylo po sporu, ovšem ani v nejmenším netušili, že to pro mě bude v budoucnu problém.
Soudružka za sklem totiž odvětila, že v Československu nic takového nemáme, a zda tedy chci být Jan, nebo Peter. Tak jsem řekl Jan, protože tím mé dvojjméno začíná.
Nechal jste si po sametové revoluci jméno v občanském průkazu upravit na to původní celé?
Nenechal, protože jsem líný a nechtěl jsem běhat po všech úřadech. Prostě jsem se na to vykašlal. Jednou to ale udělám.
Jak jste se ocitl v Československu?
Narodil jsem se ve východoněmeckém městě Rathenow. Otec byl Němec, máma Češka. Poznali se v Praze, kde se později vzali. Táta, který pracoval jako optik, dostal práci v tehdejší Německé demokratické republice, a tak se přestěhovali. Máma tam pracovala ve školce, i když byla vystudovaná litografka. Můj bratr i já jsme se tam narodili.
Když mi bylo dva a půl roku, vrátili jsme se do Československa. Neuměl jsem česky ani slovo, ale naučil jsem se velice rychle. Vzpomínám si, že když jsme přijeli k babičce a dědovi, vystupovali jsme z auta, oni nás vítali a já jim nerozuměl ani slovo. Za čtrnáct dnů jsem si uvědomil, že už jim rozumím všechno.
Kateřina Winterová a Jan P. Muchow, zpěvačka a kytarista skupiny The Ecstasy of St. Theresa
Na začátku devadesátých let se vám podařilo vycestovat se svou tehdejší nezávislou skupinou The Ecstasy of St. Theresa do Velké Británie a uspět tam. Jak na to dnes hledíte?
Jistou roli tehdy jistě hrálo, že u nás v roce 1989 došlo k sametové revoluci a Československo připadalo Britům atraktivní. Velkou roli v tom hrál také Václav Havel. Bylo pro ně velmi cool, že bývalý disident, spisovatel a autor divadelních her, který byl za své přesvědčení ve vězení, je prezidentem. Sami jsme v Anglii vnímali, jak úžasný jim jeho příběh připadal. Češi tenkrát pro Brity prostě měli jisté kouzlo.
My jsme hráli hudbu, která jim nebyla cizí. Inspirovaly nás ostatně především britské kapely. Naše podání však pro ně bylo trochu exotické a díky tomu jsme dostali šanci. A podařilo se nám je zaujmout.