Článek
Mikolas Josef, který si dnes říká už jen Mikolas, má za sebou dva vyprodané koncerty v pražské Lucerně. Bylo už na čase, od jeho posledního sólo koncertu uplynulo několik let. Další vystoupení slibuje interpret příští rok - jak v Česku, tak po Evropě.
Propagovat bude hlavně své druhé album prostě a jednoduše nazvané „II“. Zatímco na předchozím pracoval šest let, toto vzniklo za rok. Vykrystalizovalo ze stovek nápadů, práce pod tlakem a za pomoci mezinárodního týmu.
Z části se v něm vrací ke kořenům, jak je známe třeba z „eurovizní“ písně Lie To Me, především se ale posouvá k odlišnějšímu zvuku i žánrům.
„Cíl byl jasný, vytvořit doposud nejlepší zvuk, lepší songwriting, produkci, sound, vokály, mixy. Pokořit nové hranice. Jsem závislý na evoluci, na zvedání laťky. Dělat věci stejně mě nezajímá,“ vysvětloval ve svém fanouškovského magazínu Empire.
„Druhé album je rozhodně víc pop-rapové, je trochu víc syrovější a není tak uhlazené. V tomto prostředí je pro mě o něco jednoduší se zpovídat než v popu, ten je hodně limitující, co se týče sdělení. V rapu můžu vykládat příběhy. Uvidíme, jak se s tím fanoušci ztotožní, sám jsem na to zvědavý,“ řekl Novinkám.
Posluchači, alespoň ti, kteří dorazili na listopadové koncerty, zklamaně nevypadali. Mikolas jim v Lucerně naservíroval mix čerstvých a starších, osvědčených písní jako Delilah nebo Boys Don't Cry, zaskákal si s nimi, zasypal je konfetami a několika fanouškům slíbil společné tetování.

Mikolas v Lucerně pohledem z balkonu s vokalisty
Hlavní sál Lucerny, který toho už ve své historii zažil hodně, pojal rozměrnou stage, jež podle týmu Mikolase neměla na tamní poměry obdoby. „Vezeme sem monstrum,“ komentoval to ještě před vystoupeními Mikolas.
Tzv. catwalk zasahoval až do půlky sálu a zadní projekční stěna šplhala k nejvyšším balkonům. Omezila se tím sice mírně kapacita, převážila ale umělcova snaha připravit pro návštěvníky něco nového, překvapivého.
Vokalisté z ciziny
Záda mu v průběhu skoro 1,5hodinové show „kryla“ nejen živá kapela, ale také šest vokalistů ze zahraničí, kteří mají za sebou práci se světovými jmény jako Taylor Swift nebo Ed Sheeran.
„Na koncert letěli z Anglie, jsou naprosto famózní a je to opravdu radost dělat s takovými profíky,“ pochvaloval si je s tím, že tato parta šlape jako namazaný stroj.
„Byla to velká radost, být součástí koncertů. Myslím, že Mikolas je fantastický umělec – na podiu je velkolepý, jeho vokál je silný a na kontě má jeden hit za druhým,“ zhodnotil Margo, jeden z vokalistů. „Už teď má mezinárodní dosah a je na dobré cestě stát se skutečně uznávaným mezinárodním umělcem,“ myslí si.

Předskokanů večera bylo hned několik, tvořili je především mladí, začínající hudebníci, kteří se snaží dostat do širšího povědomí.
„Sám jsem začínal hraním na ulici a teď chci dát příležitost lidem, jako jsem byl já. Protože se v Praze prakticky nemůže na ulicích hrát, tak jim dávám podium v Lucerně,“ vysvětloval Mikolas fanouškům svůj záměr.

Mikolas s kapelou
Praktiky hudebního byznysu i samoživitelé
První album nazvané „One“ dosáhlo na víc než 130 milionů streamů na platformě Spotify, jak se bude dařit novince, která má mít ve finální verzi až 12 písní, se teprve uvidí.
„Na ‚Dvojce‘ zpracovávám spoustu témat. Své osobní a rodinné věci, témata typu rodiče samoživitelé, situace, ve kterých se jako umělec můžete ocitnout po podepsání smlouvy s nahrávacími společnostmi, proč je dobré být nezávislý, proč je dobré dávat si na věci pozor… To jsou všechno moje osobní historky, které sděluju. Komentuju, jak já vidím svět a jak vidím situaci mezi mladými lidmi tam, kde se pohybuji,“ vyjmenoval, čemu dal tematicky prostor.
Zmiňované praktiky v hudebním průmyslu rozebírá v songu Diamonds a „všem, co každý den bojují své bitvy a přitom se starají o svoje děti“, věnuje na desce píseň Right Here. Eyes On Me jako by pak tematicky zapadala do traileru k filmu Fifty Shades of Grey (Padesát odstínů šedi, který prý Mikolas ještě nezhlédl) a například ve ferrari si bere na paškál toxický a přehnaně rychlý život současné společnosti.
Ferrari jako symbol doby
„Hlavním symbolem je Ježíš, který pláče ve ferrari - metafora pro moderní flex culture, kde se bohatství, ego a marnivost staly novým náboženstvím. Chtěl jsem, aby ferrari bylo zrcadlem doby,“ vysvětluje.
Album „II“ si odpromoval na konci října nejen na domácí půdě, ale také až v dalekém Japonsku, kam rozšiřuje své pole působnosti.
„V Japonsku se chytla moje písnička Lalala, z ničeho nic, najednou se tam stala virální, vůbec nevím proč. To je ta krása muziky, že si najde své posluchače i v místech, kde byste to vůbec nečekali,“ vysvětluje, jak vzniklo nečekané propojení se vzdálenou asijskou zemí.
„Je to pro mě úplně jiný svět, úžasný svět, který je ale hodně daleko a přesuny časovou zónou pro mě nejsou úplně jednoduché,“ přiznal.
I v zemi vycházejícího slunce se mohou fanoušci těšit na sólový koncert českého hudebníka, jenž nedávno oslavil třicítku. České publikum si ho ve velkém užije opět příští rok, kdy se 4. prosince vrátí do již odzkoušeného prostoru pražského Fora Karlín.


