Hlavní obsah

Glosa: Čas na Kubišovou, Kryla i Radůzu

„Mami, posloucháš stejnou hudbu jako náš dějepisář,“ řekla mi nedávno patnáctiletá dcera, toho času v kvintě. A mně najednou došlo, že jsem změnila svůj oblíbený playlist. Dostaly se mi na něj ve velkém hity Marty Kubišové a Karla Kryla, plus mé oblíbenkyně, vrstevnice, Radůzy.

Foto: Václav Jirsa, Novinky

Zpěvák Karel Kryl

Článek

Píšu, vařím, žiju při hudbě, ač jí vlastně vůbec nerozumím. Hledám v ní to, co odmala miluju v knihách: slova, poselství, básně v tónech.

I proto ve všech jazycích, které tak nějak ovládám, v případě svých bolístek, radostí volím šansony, zejména ty francouzské, případně písničkáře, písničkářky. Střídají se mi v uších podle náhody, nálady, anebo nějakého „vyššího“ plánu? Sama nevím. Nikdy jsem o tom ani nepřemýšlela, až dosud.

Chtěla jsem od nich, chci stále jediné: sdílet své stesky s někým, kdo to má/měl stejně, poslat vše díky nim dál. I proto se do mého playlistu nyní „vecpali“ Marta Kubišová a Karel Kryl.

Radůza je na něm dlouhodobě, ale po nedávném koncertu, který jsem si užila v září, ji sleduju ještě pečlivěji.

A nový song Jako bych žil v traileru mi doslova mluví z duše. Taky mi vše přijde čím dál víc sci-fi v režii „frajerů, kteří postrádají morálku i city“.

Naplno mi nyní prostě došlo to, co mi intenzivně poslední rok sdělují ti nejchytřejší, nevnímavější, které zpovídám: jsme ve 30. letech 20. století, spíše na jejich konci. Naposledy to byla Agnieszka Holland, která to shrnula ještě slovy, že svět hnědne a že je to „všude dost na ho…“

S tím souhlasili před pár dny při projekci dokumentu Pan Nikdo proti Putinovi (premiéra v českých kinech 6. listopadu) také jeho tvůrci i jeho protagonista Pasha. „Id..t je v Rusku i ve Státech. Putin s Trumpem si nemají co vyčítat,“ podotkl ten, který riskoval opravdu hodně při natáčení brutální militarizace ruského školství. Došlo k němu po ruské agresi na Ukrajinu. A volí osvědčené socialistické metody a… vše opět funguje.

Foto: Pavel Talankin

Pan Nikdo, Pasha

„Zasahuje už mateřské školky,“ řekl k tomu ještě po projekci dokumentu nominovaného Dány na Oscary Pasha. Jinak hrdý Rus, který nemůže žít ve své vlasti. Jednoduše proto, že nechce, nemůže mlčet.

Má to stejně jako kdysi Kryl a Kubišová, nyní třeba Radůza nebo dceřin pedagog, který se rozhodl místo pravěku s dětmi v kvintě raději probrat pečlivě druhou půlku 20. století. Možná i proto, nyní poslouchá stejné skladby jako já.

A co vy? Změnili jste v posledních dnech, týdnech své playlisty?

Výběr článků

Načítám