Článek
Zadáním byla reflexe událostí roku 1968, potažmo 1989. První rok ani jeden z autorů nezažil, druhý jako dítě, respektive teenager. Jejich pohled je tedy ničím nezatížený, svobodně putující napříč historií a fantazií.
Jsme na 89. kilometru dálnice D 1 u benzínové pumpy, místa tragické nehody Alexandra Dubčeka. Scéna nepopisně mísí náznak dvou kamiónů, osobního auta, reálně vyhlížejících svodidel i stojan s hlásičem SOS.
Kolem pomníčku bloudí muž v pyžamu, v němž posléze identifikujeme Dubčekova řidiče Karla (Ján Sedal), který nosí v hlavě kulku od rozhlasu ze srpna 1968 – a jako by vše bylo nahlíženo jeho pološílenou, posunutou optikou.
Řidiči a pumpařka
Je tu český řidič kamiónu Saša (Jiří Hána) vyměňující si za jízdy s německým kolegou Rudim (Philipp Schenker) řízek za knížku, česko-německý pár Chiristian (Jakub Žáček) a Nela (Zuzana Stavná), vyměňující si pro změnu jedovatosti v rovině vztahů osobních i národních. A je tu i „tvrdá žena“ pumpařka Jiřina (Marie Ludvíková) a občas se proplazí scénou Che Guevara na baterky.
Exit 89 je vtipné balábile o česko-německých vztazích, nahlížené hravě nakopnutým humorem (režie Jiří Havelka) a dynamizované hudbou Michala Nejtka. Více než avizovaná opereta je to revue v postmoderní parafrázi typu Ein Kessel Buntes.
Všichni herci (plus úžasný tlumočník Jiří Zeman Sönmez) jsou velmi dobří, diváci se baví nelacinou, chytrou legrací, například bonbónky třaskající na hranách obou jazyků jsou skvostné. Jen ten osmašedesátý a devětaosmdesátý jsou na celé to dovádění naroubovány hodně volně…
