Vystrčil: Babiš i Macinka porušili sliby. Měli bychom se ptát, zda je žalovat

Jsem přesvědčen, že povinností politiků je spolu mluvit. A o to víc to platí pro nejvyšší ústavní činitele. Škrtáme tím možnost, aby si nejvyšší ústavní činitelé vyměnili své názory a řekli si, co ten druhý v zahraniční politice chce udělat. Je to velká škoda a chyba.

Do jaké míry je to vynucené požadavky pana premiéra a jeho vlády a do jaké míry je to shoda mezi prezidentem a premiérem, to neumím odhadnout.

Sedět u kulatého stolu a vyměnit si názory je lepší než když si politici něco vzkazují jeden po druhém. Vím, o čem mluvím, setkání nejvyšších ústavních činitelů jsem se účastnil šest let. Bylo to prospěšné zejména tehdy, když jsme neměli stejné názory.

Naopak jsem byl zvědavý, jak bude názory formulovat premiér, pan Macinka i pan Okamura. Protože mezi nimi evidentně není soulad.

Když porovnáte to, co říkal pan Macinka na návštěvě Ukrajiny, s tím, co říká pan Okamura, vidíte poměrně velké rozdíly v ochotě pomáhat Ukrajině a postoji k agresi Ruska. Mohlo to být předmětem schůzky nejvyšších ústavních činitelů, abychom si vyjasnili, jaký je postoj vlády a postoj předsedy Poslanecké sněmovny. Pro mě to je velmi důležité.

Když společná komunikace nebude, budeme si muset postoje vzkazovat jeden přes druhého. To ničemu nepomůže. Není v zájmu České republiky, abychom se o názorech v zahraniční politice vzájemně neinformovali. Nehledě na to, že já vidím několik věcí, kde se shodujeme.

Postavení ke Grónsku. Pochopil jsem, že ve vládě všichni stojí za tím, že o Grónsku si rozhodují Gróňané, respektive Dánové, nikdo jiný. Shoda panuje i na tom, že jsme zakotveni v Evropské unii a NATO. Je dobré si připomínat, jaký je postoj české vlády, která je odpovědná za zahraniční politiku, a je dobré si připomínat, že to, co říká pan Okamura, není oficiální postoj vlády, ale jeho osobní postoj.

Mně opravdu zajímá, jestli to tak je. A jak se to mám jinak dozvědět než na setkání, kde sedí Tomio Okamura i předseda vlády?