Článek
Jistě, je to zatím pouhý návrh. Po úvodním náhozu vždy nastávají korekce. Pokud to v říjnových volbách dopadne tak, jak to predikují výzkumy, nelze vyloučit, že nový parlament a kabinet rozpočet kompletně překopou.
Předpokládat, že kultura zůstane na svém, tedy na letošní úrovni, natož, že si ještě polepší, by se však dalo prakticky za jediné situace – že se příští moc rozpočtově zcela utrhne a nasype navíc všem.
Možná si to takhle i v kultuře někdo přeje a případně to pro něho bude důvod k radosti či zadostiučinění – pod podmínkou, že si zakáže přemýšlet, kdo dluhy jednou splatí.
Realista ve mně, kovaný dlouholetou zkušeností, mi napovídá, že kultura daleko spíš bude minimálně v následujícím roce skřípat zuby a utahovat opasky. Nezapomeňme, že po covidové pandemii tekly do kultury peníze i mimo běžný státní rozpočet, z Národního plánu obnovy (NPO), z valné části financovaného společnou půjčkou EU. To jsou však jednorázové prostředky.
Většina „iniciativ“, jak se peněžním injekcím z NPO do kulturního sektoru úředně říká, se uzavírá na konci letošního roku.
S vyhlídkami na rostoucí sociální, zdravotní a obranné výdaje, se svěrací kazajkou mandatorních výdajů (tedy nutných ze zákona), toho kulturní sektor od centrální moci příliš čekat nemůže. Leda tak udržení nynějšího provozu. Budou-li lidé chtít sebevědomější podporu kultury, budou muset tlačit na samosprávy. Myslím, že teď panuje klid před bouří.
