Článek
Tento týden vešlo ve známost, že Práh prodal ex-politikovi Ivanu Pilipovi, majiteli nakladatelství Bourdon. Vopěnka říká, že poslední dobou už „cítil narůstající opotřebení a potřebu uspořádat si život trochu jinak“.
Sledoval jsem Vopěnkovo nakladatelské snažení od jeho počátku. Práh byl dítětem polistopadového boomu, náležel k nakladatelstvím, která zakládali tehdejší dvacátníci, plní energie a nápadů: kupříkladu Viktor Stoilov, Martin Reiner (tehdy se jmenoval Pluháček), Vít Houška, Milan Gelnar.
Dnes jsou z nich šedesátníci, nakladatelování táhnou dál, vyjma Gelnara, už se znatelně slabším nápřahem než kdysi. Není divu. Vydržet tolik let u této činnosti je ve zdejších nesnadných podmínkách skoro diagnóza.
Vopěnka byl co do edičního programu ze jmenovaných kolegů nejpragmatičtější, vedle toho po celou dobu psal knihy. Své práce publikoval i Reiner, ale daleko střídměji. Značka Práh za ta desetiletí přinesla tituly, v nichž se potkaly kvalita a obchodní úspěch, ale také knihy, jež sklidily kritiku za redakční zpracování. A nejeden titul skončil ve výprodeji Levných knih.
Fakt, že Práh zakoupil Ivan Pilip (s Vopěnkou jsou stejný ročník, 1963), má logiku. Bourdon vydal první knihu v březnu 2012, a to román Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Edičně jde o firmu obdobně pragmatickou. Když jako Pilip chcete expandovat, jinak to nejde. Vyhraněná a vybraná knižní produkce je dnes dílem „sebevrahů“ – tedy nadšenců či asketů.
