Článek
Stane-li se Klempíř oním ministrem, rychle dojde k bouračce. Těžce narazí do reality podfinancovaného sektoru, který vlády jedna za druhou jen udržují při životě. Tabulkové platy ani těch nejkvalifikovanějších profesí ve státem placené kultuře nedosahují úrovně učitelů. Výhled na příští rok není jiný. Naopak.
Když Motoristé sobě říkají, že chtějí podporovat regionální kulturu, je vidět, že neví, o čem mluví. Centrum na ni nebude mít peníze. Aby je totiž mělo, muselo by dojít ke strukturální revoluci. K té nedojde.
Kapela J.A.R., v níž Klempíř zpíval a byl jejím častým textařem, má ve skladbě Je to nejistý ironické verše: „Neštěstí znám / naštěstí / prosím o pomoc // Jsem váš / yes, no, OK / dostal jsem grant / dík, můžu hrát underground.“ – Teď se tvůrce sloganů, včetně reklamních, čímž se Klempíř dlouho živil především, bude případně muset ke grantům postavit čelem, neboť ministerský úřad má mnohé v nich v gesci.
Nynější petice proti tomu, aby Motoristé – partaj, která je zatím především hodně zvláštní partou – řídili ministerstvo kultury, je zjitřená a mnohým se jeví být předčasná. Ale zkusme se na to podívat takto: existuje představa (pro leckoho ovšem přežilá a trapná), že politická strana se na řízení daného resortu delší dobu připravuje odborně a personálně.
Avšak jedinou dosavadní kvalifikací Motoristů jsou slogany. A ono to asi bude stačit. Chopili se signálu času. Jdou s dobou.
