Článek
Smolíková hovořila o svých zkušenostech z besed a workshopů, jichž na školách a v knihovnách absolvuje desítky ročně. Tón její řeči byl milý a odhodlaný, ale předložené poznatky až mrazivé. Smolíková mluvila o zlomu, jejž přinesla covidová pandemie; do určité míry paralyzovala výchovu ke čtenářství. A když pandemie povolila, situace se nevrátila do předešlého stavu.
Lektorka konstatovala, že dětí s návykem pravidelně číst knihy ubývá. A je-li v kolektivu čtenářské dítě, často nechce o svých zážitcích s knihami před kolektivem hovořit, neboť se tím vyděluje.
Smolíková pozoruje i úbytek schopnosti koncentrovat se na delší text. Děti si stěžují, že v knihách je příliš písmen. Za určitý záchranný kruh Smolíková považuje komiksy; při svých „misích“ s nimi pracuje daleko více než dřív.
Ryze textovým příběhům dominuje mezi dětmi fantastika. Náctiletí, které Smolíková na cestách za čtenáři potkává, „sní o tom, že se prosadí, vyniknou a zbohatnou“, také prý „chtějí přežít zombie apokalypsu“ a zatímco dříve vyžadovali, aby příběh byl především dobrodružný, dnes má být hlavně hrůzostrašný.
Ještě nedávno se lektorky ptali, zda má ještě cenu psát, když tu teď máme AI, středoškoláci, pak osmáci, nyní se ptají „už někteří páťáci“.
Nakladatelování čeká plavba vstříc těmto útesům. Však také vědomí tohoto vývoje bylo na večeru Portálu patrné. A nebrat načrtnutý vývoj v potaz si bude moci dovolit čím dál méně nakladatelských značek.