Článek
Když se pak člověk ohlédne za tím, co všechno v onom krátkém časovém úseku od Štědrého dne do Nového roku televize zopakovaly, uvědomí si zároveň, jak se ve společnosti mění myšlení, stereotypy, zlozvyky a třeba i výchova.
Leccos z toho, co bylo natočeno v minulém století, by už dnes vzniknout nemohlo, protože je to společensky nepřijatelné, nekorektní. Ovšem ze starých věcí to vyjmout nelze, protože jednak naštěstí nemáme cenzuru, jednak by z mnoha filmů a pořadů mnoho nezbylo.
A tak sice nelze natáčet, ale lze vysílat. Třeba výprask, který nadělila maminka malému Vaškovi v evergreenu Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny. V opakování Silvestra Vladimíra Menšíka z roku 1979 může zaznít: „Kdo to byl? Cikán, černý cikán,“ ale zkuste to dát dnes do zábavného pořadu! Současná kladná postava si cigaretku nezapálí, ale kdyby se nemělo v televizi opakovat nic, kde se kouří, nebylo by co hrát.
Ovšem pouhých dvacet let stará Láska nebeská už má své kritiky kvůli komentování vzhledu (boubelka), malému množství nebílých postav i zobrazování žen jako sexuálních objektů. Naštěstí už je v kategorii „opakování“, a tak každý rok v televizi svým humorem i láskyplností potěší. Stejně jako Nebožtíci přejí lásce, kde dokonce Jack Lemmon řekne o Juliet Millsové, že je tlustoprdka!
Korektnost se posouvá i opačným směrem. Norský film Kurz negativního myšlení působil v roce 2006 jako nečekaně drsná komedie o vozíčkářích. I když za ni dostal Bård Breien na karlovarském festivalu Cenu za režii, našli se diváci, kteří ji za nekorektní považovali. A jen o pět let později se francouzská komedie Nedotknutelní o ochrnutém miliardáři a jeho ošetřovateli stala celosvětovým hitem.
Černý humor zazněl i v letošních českých Neporazitelných z prostředí parahokeje, přičemž slova „Sundejte nohy, jde se makat,“ by ještě před pár lety byla nemyslitelná. Sami hendikepovaní takový posun vítají, protože většině z nich nejde nic tak na nervy jako pokrytecké obcházení jejich hendikepu.
Pokud je mi známo, diváci proti vysílání „nekorektností“ neprotestují. Asi částečně proto, že mladí, kteří jsou na ně citlivější, se na staré filmy a pořady většinou nedívají, a pamětníkům to příjemně připomene mládí. Ale nejspíš i proto, že se do té velké krabice vánočních opakování dostaly většinou filmy a pořady, které obstály před tím nejpřísnějším kritikem, zkouškou času. Byly totiž postaveny na inteligenci svých tvůrců a jejich smyslu pro humor. Ani jedno z toho se s korektností moc nekamarádí.
