Článek
Právě erotika a všechny aktivity s ní spojené patřily mezi signifikantní znaky výše uvedené doby. Najednou jako kdyby se protrhly pomyslné hráze a padla veškerá skrytá tabu. Vše se dělo pěkně veřejně a naplno.
Návštěvník restaurace se mohl setkat s nápisem Každý čtvrtek obsluha nahoře bez, pohraničí bylo plné polozbořenin s nápisem Night Club a po náměstích v metropoli se proháněli podnikatelé (rozuměj mafiáni) ve sporťácích plných nahých dívek.
Všechno tohle bylo ideálním lovištěm pro tvůrce zaměřeného na syrovou reportážní fotografii. A tím, jak je patrné z kolekce vystavených černobílých snímků, Jaroslav Kučera vždycky byl. Ovšem v této hodně divoké době nikdo nemohl beztrestně jen tak rázovat s aparátem na krku po parkovištích plných ordinérních krasavic, ženáčů na zapřenou a ostrých ochránců pouličních pracovnic.
Kučera vyprávěl, jak se musel nejprve seznámit s pasáky, poté i s holkami a zapadnout takříkajíc do dané atmosféry. A pokud zaznamenával nějakou erotickou show v hospodě, musel požádat o dovolení pořádající agenturu, vystupující striptérky, ale i přítomné lidi. Tehdy tohle všechno ještě šlo, dnes, i když v době plné mobilů a dronů, by se to uskutečnilo opravdu velmi těžko.
Ale díky tomu, že autor zvládl navazovat sociální kontakty, vznikl tento pozoruhodný dokument. Autor každou fotku navíc doplnil popiskou, vlastně mini příběhem.
A tak se můžeme dozvědět, že servírka v hospodě Za Horou před půlnocí vyšvihla striptýz, že na třicetinách majitele RomArt byl pro dámy najatý striptér Robert nebo že Andrea postávající na silnici u Chebu svou profesi zapřela manželovi.
Na vernisáži byla pokřtěna Kučerova stejnojmenná kniha Sex po převratu.
Právě ona poslední dáma je na snímku zachycena s vystrčeným zadkem a jasně ukazuje, co si o focení myslí. Jinde takhle napjatá atmosféra není.
Servírka „nahoře bez“ se převléká v šatně a bez problémů pustila fotografa klidně až do svého soukromí. Podobně jako dvojice dívek z erotického klubu Sahara, jejichž životní osudy autor na několika snímcích zachytil.
Fotografie Jaroslava Kučery nejsou, jak by si mohl někdo snad myslet, lascivní, nebo dokonce sprosté. Ne, jsou tvrdým dokumentem doby, která už je dávno pryč. Stejně jako onen děčínský Night Club na jednom ze snímků, ze kterého dnes prý zbyl už jen zašlý poutač.
