Článek
Snímek Po večerce, v němž hrajete vedoucího Kráťu, se odehrává v prostředí letního tábora, na který jste kromě sportovních soustředění nejezdil. Chybí vám to?
Nechci křivdit své mámě, já jsem na tábor jako malý nechtěl. Představa, že mě někdo vzbudí v noci, abych pak běhal po lese, pro mě byla děsná. Miloval jsem sport, divadlo, měl jsem své kamarády, s nimiž bych to klidně absolvoval. Ale být v chatce s cizími dětmi? To ne.
Byl jste jako kluk až tak uvědomělý?
Ne, já jsem byl smrádek. Maminčin klouček, který nechtěl opustit své pohodlí.
Na natáčení jsem si uvědomil, o co jsem možná přišel. S táborem má zkušenost naprostá většina lidí kolem mě, které tím pádem může film zasáhnout. Hraní v něm mě těšilo, obsazení je perfektní, s každým se znám dlouho. Bylo vidět, jak projekt všem dělá radost.
Trailer filmu Po večerceVideo: Donart Film
Když je řeč o pohodlnosti, snímek naťukává i návyk dnešních dětí být neustále online, což na táboře bývá problém. Dokážete vy sám si dát od digitálních technologií oraz?
Určitě jo. Sem tam mi ale rozhodně pomáhají utíkat od reality. Vyprazdňuje mi to mozek, což však dobře není. Sledováním reels (krátkých videí na sociálních sítích – pozn. red.) jsem nikdy nic nevytvořil.
Přijde mi, že mladá generace dnes naopak prahne po živém umění, divadle, hudbě, i právě po táborech. Zkrátka po opravdovosti. A stejně jako každá jiná generace se zachrání sama, nepotřebuje k tomu kecy starších lidí.
Vedle filmu Po večerce vás uvidíme i v další romantické komedii Dokonalý den. Zatímco v Hollywoodu je žánr spíš na ústupu, v Česku se točí pořád dost. Čemu to připisujete?
Nabídka určuje poptávku, po romantických komediích zjevně Češi prahnou. Sám jsem fanda žánrových filmů, i třeba čisté romance bez tlaku na humor. Ten se přirozeně vytváří na place souhrou herců, aniž by se pronesla nějaká hláška.
V Dokonalém dni jsme šli po autentičnosti lásky, která je sama o sobě trapná. Eda, moje postava, je takový věčný chlapec. Neukotvený a nedorostlý. Je snílek, já naopak až příliš žiju v realitě. Na okolí tak prý ale nepůsobím.
Astrologové by vám řekli, že je to dané odlišným ascendentem.
To je možné, nedokážu si ale vzpomenout, ve kterém znamení ho mám. Ascendent jsem zrovna nedávno řešil u dcerky.
Dělal jste jí životní horoskop?
Ano, nemohl jsem si pomoct. Sice na to nejsem, ale když se (v polovině loňského prosince – pozn. red.) narodila, začal jsem řešit všechny mystické, esoterické věci. Hned první večer, poté co jsem to zapil s kamarády, jsem si četl o všem, co by se holčičky mohlo týkat.
Ovlivnilo vás to?
V zásadě ne. Byl jsem prostě zvědavý na celý její osud, ale moc tomu nevěřím.
Kvůli roli v Dokonalém dni jste si loni nechal výrazně zkrátit vlasy. Pomáhají vám při hraní vnější atributy, jako právě účes nebo třeba kostýmy?
Bylo to jenom na zkoušku. Možná to vyzní hloupě, ale chtěl jsem, aby se tím Eda odhalil. Stejným stylem i mluví: co na srdci, to na jazyku. Jeho povaze odpovídá, že se nečeše, nedělá si s tím hlavu. Probudí se a jde dělat, co ho napadne. Neřeší budoucnost, zabývá se dnem, který žije. Nezajímají ho intervaly dokonalosti, které na mě vyskakují na sociálních sítích.
Co jsou intervaly dokonalosti?
Příspěvky influencerů, kteří ukazují, jak se v osm ráno vzbudí a jdou se vysprchovat, v půl deváté si obouvají boty, ve tři čtvrtě běží a v devět hodin dělají kliky. A pak produktivně pracují. Dívám se na to a připadá mi to legrační, ale kdyby mi bylo čtrnáct, myslel bych si, že mám dělat totéž.
Narážíte na takzvanou manosféru, propagaci toxické maskulinity, o které se teď dost hovoří?
Přesně tak, jen tomu říkám intervaly dokonalosti. Je velice nebezpečná pro psychiku budoucích mužů. Taky jsem na sebe býval přísný, ale úplně jsem si v tomto směru stačil sám se sebou. Perzekvoval jsem se za své chyby a problémy. Kdyby to dělal někdo, koho bych dennodenně sledoval, nevím, jak by to skončilo.
