Článek
Pak už novopečeného režiséra přivítal na pódiu ředitel festivalu Thierry Frémaux a k velkému překvapení celého sálu i samotného Travolty mu předal Čestnou Zlatou palmu.
„Vážně jsem to vůbec nečekal, je to pro mě obrovské překvapení, jsem v šoku a nesmírně šťastný,“ kroutil hlavou Travolta. A lze mu věřit, toto ocenění na rozdíl od stejné ceny pro Petera Jacksona a Barbru Streisandovou festival do poslední chvíle nezveřejnil, a jak řekl Frémaux, jako překvapení ho plánoval.
Návrat do roku 1962
Travolta se ve svém hravě půvabném a vtipném hodinovém filmu vrací do roku 1962, kdy se asi osmiletý Jeff, kluk s vášní pro letectví, vydává po boku své matky na svou první cestu letadlem, a sice do Los Angeles.
Přeletí celé Spojené státy a mezi jídly podávanými na palubě, pozorností letušek (Ella Bleu Travoltová a Olga Hoffmanová), mezipřistáními, pestrou směsicí cestujících a nezapomenutelným pobytem v první třídě komentuje vtipně i dětsky například počínání své matky a její touhu stát se filmovou hvězdou a najít nového partnera.
Travolta film natočil podle vlastní povídky, kterou napsal před více než třiceti lety.
„Šedesátá léta byla doba, kdy architektura, letectví, automobily, móda a styl přinášely spoustu naděje. Dobrodružství a těšení se na to, co přijde. Myslím, že to dnes do jisté míry chybí, mladým lidem chybí romantika vlastního domova. A můj film je jen jemná připomínka toho, jaké by to mohlo být. Přál jsem si tedy, aby to bylo trochu krásné, dost romantické a plné vizí, a doufám, že to tak i uvidíte,“ řekl Travolta a dodal, že jakkoliv je šťastný, že se může věnovat uměním, jako jsou divadlo, film, zpěv, tanec a herectví, věnuje se i létání.
„Považuji ho za samostatné, krásné umění. Konstrukce letadel a to, co dokážou, je éterické, úchvatné a skutečné,“ zmínil.
Všechno (skoro) sám
Travolta film napsal, režíroval i produkoval a vedle role vypravěče si dopřál i nepatrnou roli kapitána letadla, s nímž se Jeff na konci cesty setká.
„Byl jsem odhodlaný ten film udělat, ale produkovat a režírovat ho chtěli jiní. A já jsem si řekl, že to je tak osobní, že nevím, jestli by to dokázali zachytit tak, jak jsem to cítil. Chtěl jsem divákům zprostředkoval reflexi toho, jak pro mě všechno začalo, a myslel jsem si, že jsem jediný, kdo to dokáže,“ uvedl.
Film provázejí i písničky té doby, například z filmů Muž a žena nebo Snídaně u Tiffanyho. „Nevím, kolik z vás zná písně, se kterými jsem vyrůstal a které byly soundtrackem toho, na co jsem se díval. Bylo to úžasné, protože dodnes si myslím, že jsou to nejkrásnější skladby, jaké kdy byly napsány,“ konstatoval.
A jestli byl jeho debut ojedinělým činem, nebo se hodlá režii věnovat dál? „Pravda je taková, že vím, jak na to, jsem v tom procesu už 55 let. Sledoval jsem, jak lidé točí dobré filmy, sledoval jsem chyby, a opravdu věřím, že se v tom všem dokážu zorientovat a zvládnu cokoli, co se rozhodnu dělat. Ale neodvážil bych se toho, pokud by to nebylo něco lahodného a lákavého, jako bylo tohle,“ řekl Travolta.
