Hlavní obsah

Johnny Depp: Někdy se cítím jako přerostlé batole

13. 9. 2021, 12:16

Tak vstřícnou a přátelskou hvězdu a takové nadšení publika karlovarský festival, jehož je Právo hlavním mediálním partnerem, nepamatuje od roku 2013, kdy Karlovy Vary roztančil John Travolta. Johnnyho Deppa (58) vítali lidé nadšeně už při jeho večerním příjezdu, ale druhý den vstoupil před Thermalem doslova do vroucího kotle. Pro Magazín poskytl rozhovor.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Johnny Depp

Článek

Genderově nevyvážený dav, v němž dívky a ženy všeho věku měly jasně navrch, ječel, skákal, děti visely na stromech, dospělí se tlačili u zátarasů i v oknech.

Jejich čekání pak bylo bohatě odměněno, když Depp alias Jack Sparrow přijel a neuvěřitelně dlouho rozdával autogramy, fotil si s fanynkami selfie, chodil z jedné strany prostranství na druhou a se všemi se zdravil tak srdečně, že holky plakaly a zdálo se, že volání „Johnny! Johnny!“ snad nikdy neustane.

Jinak tomu nebylo ani v sále, kde sehrál vtipnou scénku „krádež mikrofonu“, a když se dvě šťastné, které dostaly autogram na poslední chvíli při Deppově odchodu, rozbrečely štěstím, dal jim ještě pár vteřin navíc.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Na festivalu se cítil víc než dobře: „Ohromilo mě to vřelé přijetí. Takové gesto v člověku okamžitě vyvolá pokoru. To diváci mají tu sílu, oni jsou tím důvodem, proč se točí filmy,“ řekl.

A znovu a znovu, všude, kam se vrtnul, tam na něj lidé trpělivě čekali, i když měl někdy zpoždění, protože se před odchodem z hotelu s někým zapovídal.

„On je v takové pohodě, že je až trochu pomalý,“ řekla mi koordinátorka hvězd Veronika Gočová, když jsme čekaly v salonku hotelu Pupp na rozhovor.

Asi je zbytečné se vás ptát, jak se tu cítíte?

Vůbec to není zbytečné, chci to říct. Jsem tady šťastný, ohromený! Ohromilo mě to úžasné, vřelé přijetí. Laskavost, péče a podpora. Takové gesto v člověku okamžitě vyvolá pokoru. To diváci mají tu sílu, oni jsou tím důvodem, proč se točí filmy.

Hrdina dokumentu Hrnec zlaťáků: Pár drinků s Shanem MacGowanem ve filmu říká, že chtěl kdysi zachránit irskou hudbu. Jaký cíl jste měl na začátku kariéry vy?

Vydělat si na nájem. Jednoznačně. Pracoval jsem jako pumpař na benzínce, dělal jsem dělníka na staveništi, byl jsem muzikant, ale leckdy jsem ani žádnou práci neměl a každou chvíli mě mohli vyhodit z bytu.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Rozdal bez nadsázky stovky podpisů, selfíček a objetí.

A pak mi můj kamarád Nick Cage řekl: „Pojď, seznámím tě se svým agentem, myslím, že máš herecký talent.“ Dostal jsem se do jedné herní show - a pak se to začalo nabalovat. Pomalu, ale přece. Takže to byla náhoda, omyl, a ten omyl pokračoval. Já, který bych měl někomu čepovat do auta benzín, jsem měl zkrátka svou chvíli štěstí.

Johnny Depp uvádí film Hrnec zlaťákůVideo: kviff.tv, Novinky

Druhý film, který jste ve Varech uvedl, Minamata, je příběhem fotografa, který chlastem a nezodpovědností všechno kazil a pak dostal poslední šanci. Co si o restartech a posledních šancích myslíte vy?

Nechci, aby to znělo příliš metafyzicky, ale s člověkem je to stejné jako s přírodou. Když si vezmete dvě květiny, vidíte, že každá roste jinak. S lidmi je to stejné. Neexistují dva stejní lidé, a řekl bych, že člověk musí být opravdu opatrný, než je začne rozlišovat, soudit.

Jinak to může dopadnout, jako když nesprávně nazvete nějakou květinu vzácnou orchidejí, a po dvou stech letech někdo zjistí, že to je něco úplně jiného. Pro člověka je dvě stě let pozdě, musíme se, byť opatrně, snažit lidi rozlišovat a poznávat dřív. Někdy lžou, ale někdy to jen tak vypadá...

Johnny Depp ve Varech: Chtěl bych tady žít

MFF KV

Ve filmu také vidíme, že v životě Shana MacGowana byly věci, které nedokázal vysvětlit ani rodičům, neuměl popsat, co se v něm odehrává. Je něco v životě filmové hvězdy, co byste nedokázal vysvětlit ani nejbližším?

Je milé, že mě řadíte do kategorie filmových hvězd, ale já jsem se tak nikdy neviděl. Mám s tím dokonce problém. Život před vším, co se během mé filmové kariéry odehrálo, byl tak náhodný. Člověk se v tom plácal, jako se zkrátka v životě plácá...

Foto: Petr Hloušek, Právo

S prezidentem festivalu Jiřím Bartoškou. Tak přátelskou hvězdu Karlovy Vary dlouho nezažily.

Víte, Marlon Brando říkal, že herectví je pro dospělého člověka zvláštní práce. A to je velká pravda. Zvláštní práce pro dospělého muže, pro chlapa. To je jeden z těch problémů, které neumím pořádně vysvětlit.

Znám mnoho lidí, a sám k nim patřím, kterým říkám přerostlá batolata. Když se batole postaví na nohy, máte pocit, že je opilé, protože se kymácí. Prostě obří, přerostlé batole, tak se někdy cítím.

Přitom jste natočil spoustu filmů, které milují lidé napříč generacemi, včetně dětí...

Jo, včetně dětí, paráda!

Uznejte sám, že jich je řada: počínaje Čokoládou, přes všechny Piráty z Karibiku, Karlíka a továrnu na čokoládu, Fantastická zvířata až třeba k Alence v říši divů. A to zdaleka nejsou všechny a některé mají víc pokračování.

K Alence v říši divů jsem přispěl jen skromným dílem, to bylo obrovské kolektivní úsilí. Je to práce všech, člověk jako herec, režisér nebo hudebník se na tom jen svým kouskem podílí.

Ale včera jsem tu potkal pár pirátů i kapitánů Jacků. To bylo opravdu roztomilé. Víte, je to taková podivná věc: kapitán Jack je jakási prapodstata, kterou jsem někde ve své hlavě dokázal najít, a hodně jsem se s ní sblížil.

Ona každá postava, kterou člověk hraje, v něm zůstává. Neplatí nájem, ale zůstává. Piráti z Karibiku o něco víc. Byl to pro můj život v mnoha ohledech dobrý film, přinesl mi hodně pozitivního.

Johnny Depp uvedl film Minamata, na americkou hvězdu čekaly tisíce lidí

MFF KV

Když nejste zvyklí takové filmy točit, musíte se hodně učit. Je to těžké a může to být i trochu divné. Ale nikdo by si neměl stěžovat na úspěch, takže jsem měl prostě s Jackem Sparrowem velké štěstí.

Žijete s ním tedy pořád?

Je jedna věc, kterou můžu udělat bez ohledu na cokoliv, platí všude a nikdo mi v ní nemůže zabránit. Cestovat s kostýmem kapitána Jacka v krabici. Když ho mám s sebou, pořád je tu spousta příležitostí poděkovat.

Foto: Petr Horník, Právo

Ve Velkém sále Thermalu bavil sebe i diváky.

Jedu někam, zavolám jen deset minut předem, aby tam nebyl tisk, a řeknu: Kapitán Jack by chtěl navštívit dětskou nemocnici. A protože tohle můžu dělat, bude kapitán Jack vždycky ve mně, a dokud to půjde, budu jezdit a snažit se vykouzlit na dětských tvářích úsměv. Protože to je ta správná věc, kterou by měl člověk, když má tu možnost, dělat.

Přece nebudu hrát ve volném čase golf, když můžu někam zajet a přispět k tomu, aby se lidi smáli.

Máte v plánu něco podobného?

Já mám období, které teď prožívám, rád, protože je v něm svoboda. Člověk se zbaví všeho, co od něj očekává celá hollywoodská mašinerie.

Na večírky už stejně dávno nechodím, ale teď už nemusím s těmi lidmi dělat ani žádný byznys - a to mě hodně osvobozuje.

Milovaný i zatracovaný Johnny Depp

Styl

Myslím, že jsou jiné způsoby, jak nahlížet na film. Rozhodně lepší, než jaké mohou nabídnout velká studia. Studia totiž omezují jejich vlastní vzorce a představy. Jsou omezena, protože musí zajistit, aby matematicky všechno vyšlo, aby film lidi buď rozesmál, nebo vyděsil, protože pak vydělají hodně peněz. V tom spočívá tahle hra.

Spoléhat se na vzorce, to je sice velmi snadné, ale myslím, že je mnohem zajímavější zkoušet různé jiné přístupy.

Co byste tedy teď nejradši dělal?

Chtěl bych dělat upoutávky na filmy, ne filmy samotné. Natočit dobrou upoutávku na film, který neexistuje a nikdy existovat nebude.

Foto: Profimedia.cz

S Juliette Lewisovou hrál ve filmu Co žere Gilberta Grapea, který v roce 1994 představil na karlovarském festivalu tehdy devatenáctiletý Leonardo DiCaprio.

Kdysi jsem měl takový nápad, že bych natočil Titanic. S úplně stejným obsazením, ale s minimálním rozpočtem, vlastně bez rozpočtu. Leo a Kate by stáli na kraji vany a někdo by na ně sprchou stříkal vodu. Udělat z té obrovité věci trochu polévky z Warholovy plechovky, to by mě bavilo.

Za sedmnáct dolarů natočit remake, záběr po záběru to, co udělal Cameron, ale na telefon a se sprchou. Vzít kyblíky barvy a přemalovat kachlíky... Je to natolik absurdní, že to ve mně vyvolává mnohem větší zájem než cokoliv jiného.

Ve filmu Minamata jsme viděli, co znamená zklamat očekávání. Jak se proti strachu ze zklamání chráníte?

V každé práci, i v té, kterou děláte rádi, nastane okamžik, kdy vás začne užírat. Pamatuji si dobře strach z toho, že zklamu, a pamatuji si, jak mě brzdil. Je to zvláštní. Musíte totiž dospět k tomu, že vám na výsledku záleží tolik, až už vám na něm přestane záležet úplně.

Ve vztahu k něčemu, co je tak absurdní, a abstraktní jako Hollywood a sláva, cynikem být můžete

Musíte nechat všechno být a říct si - omlouvám se za ta slova -, do hajzlu s tím, seru na to, tyhle pocity si nemohu dovolit, musím udělat jen to, co udělat mám. Jakmile si takhle ulevíte, přijde svoboda.

V Minamatě jsme také viděli, jak cynický umí svět být. Jak dosáhnout toho, aby se z člověka nestal cynik?

Musíte si projít všechny ty hobití stezky, opravdu hodně se toho naučit o Hollywoodu, o tom, co se tam odehrává. V podstatě musíte ten cynismus překonat podobně jako strach z toho, že zklamete.

Foto: Profimedia.cz

O sedmadvacet let později jako novinář Eugen Smith v loňském snímku Minamata, který uvedl právě na 55. ročníku karlovarského festivalu.

Ve vztahu k něčemu, co je tak absurdní a abstraktní jako Hollywood a sláva, cynikem být můžete. Ale svět je přece krásný, stačí, když se lidé zastaví a rozhlédnou. Myslím, že není nic špatného na tom, že se ráno můžu nadechnout.

Pro můj mozek i srdce samozřejmě stojí za to, si nějaké ty bitvy vybrat. Vybrat si, kolik z toho neviditelného břemene ponesu na vlastních bedrech a co nechám být a řeknu si, že to není na mně, ale na někom jiném.

Nuda a to, že člověk nemá žádný smysl života, to jsou zabijáci! Když byly moje děti malé a někdy říkaly, že se nudí, vždycky jsem chtěl, aby si samy našly zábavu. Kdyby se můj mozek pořád něčím nezabýval, asi bych se schoulil někde v koutku do embryonální polohy a brečel jako novorozeně.

Musíte vždycky vědět, kudy kráčíte, musíte znát svou pravdu a pořád se pohybovat kupředu.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související články

Výběr článků