RECENZE: Velký vlastenecký výlet přináší sondu do hlubin dezolátovy duše

Tito naši spoluobčané, zradikalizování v době covidových opatření a potom ještě více s vpádem Ruska na Ukrajinu, se vymezují vůči mainstreamovým médiím. Přednost dávají těm takzvaně alternativním.

Mají pocit exkluzivity, že umí číst mezi řádky, ne jako ti, kteří podle nich slepě podléhají vládní nebo bruselské propagandě či manipulaci médií a elit. Odvolávají se na věk, zkušenosti, vlastní rozum nebo názor, aniž by si byli schopni připustit, že často jen papouškují narativy propagandy Putinova zločinného režimu.

Právě s trojicí dezolátů se režisér Robin Kvapil rozhodl vydat k frontové linii na Ukrajině, aby se na vlastní oči přesvědčili, zda informace podávané o válce, která se tam odehrává, jsou v rozporu s realitou. Na jeho výzvu se přihlásilo asi šedesát uchazečů.

Do centra válečného konfliktu nakonec odjeli tři, čtvrtému to zakázala manželka. Všichni jsou středního věku a spojuje je právě odmítání způsobu, jakým je o válce na Ukrajině referováno oficiálními kanály.

Ivo je zahrádkář a pěstitel, Nikola zase farmář odmítající Zelenou dohodu pro Evropu a Petra pochází z rodiny někdejších komunistických funkcionářů. Je absolventkou husitské teologické fakulty a sama sebe označuje za humanitně a sociálně orientovanou.

V průběhu dokumentu se o nich a jejich životech o moc víc nedozvíme a jsou tak definováni především interakcí s dalšími účastníky tohoto projektu, členy štábu, a především s realitou, do níž přicházejí. A tady se vyjevují okolnosti, které nám napoví, jaké je asi jejich osobnostní a hodnotové nastavení.

Asi nejhůře z tohoto pohledu vyznívá moment, kdy bezdětný Ivo v debatě s ostatními nachází pochopení pro znásilňování žen ruskými vojáky. Na námitky, že se tak děje i v případě dětí a že ze strany Rusů jde o systematický způsob psychického nátlaku na obyvatele země, jejíž odpor chce zlomit, jen krčí rameny a říká, že dětí by se to týkat nemělo.

Co u Iva rovněž překvapí, jsou situace, jež si na Ukrajině natáčí na malou kameru, kterou všichni tři aktéři dostali, aby jí zaznamenávali, co vidí kolem sebe. Často ji obrací na sebe nebo další dva protagonisty, aby mluvili o svých pocitech, což tvoří zajímavý doplněk nebo pohled k záběrům, které natočil filmový štáb.

U Iva ale zarazí, jak všetečně si pořizuje takové záběry třeba v místě masových hrobů nebo v podzemních prostorách metra, kde se učí děti. Podobně je u Petry znepokojivé to, jakým způsobem prolézá zničená obydlí a prohrabuje se v osobních věcech těch, kteří tam žili. Odnáší si odtamtud i nějaký „upomínkový“ předmět.

Petra jako „správná česká vlastenka“ cestou na frontu zpívá sovětskou hymnu, v místě hromadného pohřebiště asi pěti set obětí v Izjumu spekuluje o tom, zda vše není naaranžované, což je jeden z oblíbených narativů zpochybňovačů dopadů ruské genocidní války, aby pak vzápětí ostatní přiměla pomodlit se na tomto místě otčenáš.

Muže, který vypráví o tom, jak při bombovém útoku přišel o celou rodinu včetně dětí a vnoučat, obejme, ale na jejím postoji k agresorovi a důvodech, proč válku rozpoutal, to nic nezmění.

Můžeme se ptát, co vězí za tímto rozporuplným vnímáním reality? Patrně snížená empatie, neochota přehodnotit své postoje.

Právě o to se režisér Robin Kvapil ve své dokumentární road movie snaží. Přimět je k obratu v jejich uvažování nebo aspoň zamyšlení nad tím, čeho byli účastni. Sám pak chce pochopit, co tyto lidi vede k tomu, že popírají nepopiratelné a realitu si uzpůsobují svým utkvělým představám.

Sám Kvapil je po celou dobu disciplinovaně zdrženlivý a nekomentuje to, co aktéři pronášejí. Ke konfrontaci dojde až v samém závěru dokumentu, kdy po návratu do Čech Nikolovi říká, že má obavu z lidí, jako je on a jejich vůle vyjádřené ve volbách.

V tom je dokument, nesoucí rysy sociálního experimentu, nejcennější. Přináší sondu do myšlení lidí trvajících rigidně na svých původních postojích, ač jsou v rozporu s tím, čeho byli sami svědky.

Otevírá tak otázky ideových východisek, rodinné výchovy, vštěpených hodnot, manipulace i schopnosti empatie. Otázkou je, zda Kvapilův projekt osloví ty, jejichž mentalitu se snaží poznat.