Hlavní obsah

Režisér Velkého vlasteneckého výletu Robin Kvapil: Válka byla všude

10:07
10:07

Poslechněte si tento článek

Na dvanáct dnů vzal štáb trojici Čechů podporujících Rusko na Ukrajinu, která s ním válčí. Vznikl dokument Velká vlastenecká válka. Premiéru si symbolicky odbude 21. srpna. Jeho režisérem je Robin Kvapil. „Film má větší sílu předávat emoce než zpravodajství,“ říká mimo jiné v rozhovoru pro Novinky.

Trailer dokumentu Velký vlastenecký výletVideo: Bontonfilm

Článek

Kdybyste měl v jedné větě shrnout svoji práci, jak by zněla?

Snažím se točit filmy, které přemýšlí o dobru a zlu… A kdybych mohl pokračovat, dodal bych, že kinematografie dovede pořád donést emotivně jiné svědectví než zpravodajství, vůči němuž jsou lidé už dost imunní, otupělí.

Také proto, že je čím dál rychlejší. Ve filmu máte ještě stále celý „cirkus“. Na Ukrajinu jeli dva kameramani, dva zvukaři, produkční… Tohle vše se otiskne do výsledku.

Velký vlastenecký výlet začíná tím, že inzerát hledající dobrovolníky vyšel i na Novinkách. Proč jste si vybral právě nás?

Hledali jsme velký mediální dům, potřebovali jsme co největší zásah. Už si nepamatuji, kdo a koho u vás znal. Ale měli jsme radost z toho, že jste byli k nápadu od začátku vstřícní. Zpětně vám tímto děkuji. Inzerát ale vyšel také v Blesku.

Šli jsme i do České televize, do pořadu Máte slovo k paní Jílkové, když byl díl řešící Ukrajinu a Rusko. Mysleli jsme si, že přítomní nebudou mít problémy s kamerami. Měli, jak jsme záhy zjistili. Proto jsme vsadili na inzeráty.

Hrdinové vašeho filmu o sobě mluví jako o dezolátech. Vysledoval jste jejich zdroje informací?

Já bych je spíš označil jako nesystémové voliče. A bylo by velké zjednodušení tvrdit, že zpravodajství hledají hlavně na Parlamentních listech. Sledují ledasco. Ostatně, když se člověk podívá do diskuzí u vás, tak jsou i tam.

Což víme.

Vidíte. Navíc každý z trojice, která s námi nakonec na Ukrajinu odjela, je jiný. Někdo hledá na internetu všechno, co může, jiný si cosi přečte a dále si to nikde neověřuje.

Na základě zmíněného inzerátu nabízejícího cestu na Ukrajinu se vám loni ozvala šedesátka lidí. Kolik jich mělo jet?

Jen na okraj vaší otázky, čekal jsem, že se na výzvu přihlásí ještě víc lidí. Zásah našeho inzerátu byl totiž vážně velký. Navíc českých profilů na sociálních sítích hájících ruskou agresi je hodně. Vypadá to, že za nimi ve velkém stojí trollové.

Jak poznám podobný profil na sociálních sítích, případně to, že diskutují na zpravodajských webech?

Špatně. V současnosti jsou „vymakané“. Dříve neměly třeba úvodní fotky, plus jim chyběla rozsáhlejší historie, což už neplatí. Jak se říká, pokrok nezastavíš, ani tady. Proto je taky všechno kolem nás tak matoucí. Jejich cílem navíc není, abychom všichni zastávali proruské postoje. Jejich cílem je, aby nikdo nevěřil ničemu.

Foto: Michal Krumphanzl, ČTK

Režisér Robin Kvapil

To se jim celkem daří, a to s podporou nejednoho českého politika… Vraťme se k vašemu dokumentu. Na Ukrajinu měli původně jet čtyři „nevěřící“. Jak jste je vybíral?

Snažili jsme se skupinku sestavit pestře, máme v ní ženu, dva muže. K tomu čtvrtému účastníkovi, vzdal to, protože mu to těsně před odjezdem zakázala žena… A vůbec prvotní nápad byl, že by jich mohlo být až pět, aby se jejich vyprávění dostala hladce do plánovaných sto minut.

Jaké mají sociální zázemí ti, co s vámi jeli?

Petra má vystudovanou teologickou fakultu. Nikola je zemědělec. Ivo důchodce. Spojuje to, že jejich rodiče byli aktivními komunisty, případně měli někoho podobného s hlubokým vztahem ke KSČ v rodině.

Platili jste jim za natáčení?

Dostali honoráře za odvedenou práci. V dokumentu jsou záběry, které na Ukrajině pořídili. Ale dopředu jinak nevěděli, že nějaké peníze dostanou. Navíc ty částky byly nízké. Podle mě nepředstavují primární motivaci k tomu, abyste vyjeli do války.

Co je tam tedy podle vás zavedlo?

Zvědavost.

Jak velký byl nakonec štáb na Ukrajině?

Kolem dvaceti lidí. Což na přesun není zrovna málo. Byli jsme tam celkem dvanáct dnů. Jen výjezd směr Charkov trval z Česka skoro dva dny.

V zádech jste měli také české instituce. Které konkrétně?

To je spíš otázka na produkci. Ale, co vím, byla to ministerstva zahraničí a vnitra. Cestu jsme předem řešili také s ukrajinskými úřady. Přece jen, vezli jsme jim do země trojici s proruskými postoji, zatímco jim Rusové na hlavy hází bomby. Projekt jsme si museli před nimi obhájit. Tohle vše dělala naše produkce, což byl vážně výkon.

Byli s vámi na místech, kde jste točili, příslušníci ozbrojených složek? Mimo jiné vojáci?

Ne, tuhle bezpečnostní stránku pokrýval Petr Pojman, kriminolog, jenž se na Ukrajině pohybuje a který se účastnil i tamního odkrývání masových hrobů. V dokumentu ho i uvidíte, je to jedna z našich filmových postav. Musím ještě zmínit, že by nám případní vojáci v zádech často ani moc nepomohli.

Nikola, Petra a Ivo. Tři Češi s proruskými názory uprostřed války na UkrajiněVideo: Punk Film

Spadne-li vám na hlavu bomba, je jedno, kolik jich máte právě s sebou. Svou bezpečnost jsme tak řešili stále, za pochodu. Dodržovali jsme všechna pravidla, která se dodržovat mají. Chodili jsme do krytů. Rizika jsme si uvědomovali. Válka byla všude.

Snímek jsem viděla zatím dvakrát. První, co mě také napadlo, bylo, zda počítáte s tím, že se vaši „hrdinové“ mohou následně stát terčem útoků. Zvláště Petra, která je podle dostupných informací v invalidním důchodu. Počítáte i s tím?

Jsem filmař, a i když jsem tyhle okolnosti zvažoval, vyhrála ve mně snaha zdokumentovat skupinu lidí, kteří mají proruské postoje a najednou se ocitnou v zemi, kterou Rusové bezdůvodně napadli, ničí ji, zabíjejí civilisty. Snažili jsme se proto v dokumentu najít důvody trojice Čechů až k bezmezné podpoře agresora.

Tohle je moje práce, k níž patří rovněž výše popsaná rozhodnutí. Všichni tři jsou svéprávní… A Ukrajinci bojují také za nás. Což bychom si měli stále uvědomovat. I díky nim můžete jíst avokádové toasty a pít latté. Všichni bychom si měli uvědomovat, že svět není sluníčkový, že se v něm stále bojuje mezi dobrem a zlem. A tahle válka je jen zhruba den a půl od našich hranic.

Jsou pro vás Ukrajinci jednoznační hrdinové?

Ano, málokdo v Česku si dokáže představit, komu a čemu čelí. Na frontě jsou na ruské straně vojáci, které přicházejí rovnou z věznic. Jde třeba o kanibaly, o lidi, kteří v rámci „boje“ znásilňují děti, včetně těch nejmenších… V něčem se skutečně vrátily sovětské časy. Rusové při napadení Ukrajiny počítali s rychlou válkou.

Směrem k ní vezli seznamy nepohodlných, počítali s jejich okamžitou likvidací. Měli s sebou proto mimo jiné pojízdná krematoria…

Česko na tohle již zapomnělo. Žije si svůj západoevropský sen. Nechceme si připustit, že tohle stále existuje. Zároveň si uvědomuju, že svět není černobílý, že máme řadu vlastních problémů, proto Češi sice Ukrajinu nadále podporují, ale také jsou ke zprávám odtamtud otupělejší.

Petra, Ivo a Nikola nyní veřejně vystupovat nechtějí. Žádají vás o anonymitu?

Od začátku jsme byli domluvení, že budou uvedeni pod jmény, že další případné rozhovory, výstupy budou na nich. Prezentaci si tak řeší po svém. Od produkce dostali ještě nabídku mediálního školení.

A také stále všude opakuju, aby na ně lidi neútočili, bez nich bychom dokument nenatočili. Projevili určitou dávku statečnosti, že do všeho šli. Podívejte se, kolik ostatních, s často ještě horšími názory, je ve veřejném prostoru. Šíří lži, jsou v klidu. Doufám tedy, že Petra, Ivo a Nikola se terči nestanou.

Co říkali na to, když snímek zhlédli?

Byli spokojení. Jak jsem říkal, použili jsme v něm i jimi pořízené záběry. Oni věděli, co natočili, co říkají. V tomhle směru pro ně nebyl dokument žádným překvapením.

Teď vás asi naštvu. Ale ze dvou zdrojů se nám do redakce dostala informace, že natáčení nebylo na Ukrajině ze strany štábu úplně hladké, že byly určité konflikty. Je to pravda?

To bych popřel. Asi vím, kdo vám informaci poskytl, ale není pravdivá. Vše proběhlo v rámci mezí, hladce. Žádný velký konflikt natáčení neprovázel.

Pojďme od toho, kousek dál, ke komunální politice. Před lety jste byl aktivní ve sdružení Žít Brno. Co jste si z politiky odnesl?

To, že není dobré zakládat politické strany s kamarády, protože o ně také můžete hladce přijít. Tohle není disciplína, kde se vazby utužují, ač to myslíte všichni dobře.

My jsme tenkrát chtěli bojovat s brněnskými mafiány z ČSSD a z ODS. Ale snad si vše už sedlo, i když jsme se na čas kvůli nějakým věcem rozešli, je to za námi a zase se přátelíme.

Foto: MFDF Ji.hlava

Zapojil se i do prezidentské kampaně Michala Horáčka (stojí za ním s kamerou). Vznikl dokument Máme na víc (2018).

Z Brna je i premiér Petr Fiala, musíte se znát. Doslechla jsem se, že by se měl Velký vlastenecký výlet promítat s jeho posvěcením na vládě, stejně jako loni Vlny. Platí to?

To se ještě ladí. Zatím máme pro film záštitu prezidenta Petra Pavla. Měl by se promítat v Senátu, plus v některé evropské instituci.

Hypoteticky. Válka na Ukrajině skončí. Nastane mír. Jak vypadá pro vás ten ideální?

Rusové opustí všechna území, která zabrali. Což je minimální věc, kterou by měli udělat.

Ovšem právě tam často žijí rusky mluvící obyvatelé. Nepíše se rok 1945, nemůžete je odsunout jako Němce, Maďary…

Tohle se bude řešit hodně dlouho, to je jasné. Stejně jako to, kdo zaplatí válečné škody, které Rusko Ukrajině způsobilo. Vše se musí brát ale jedinou optikou: Rusko bezdůvodně zaútočilo na nezávislý stát, na souseda. Jako agresor musí válku prohrát na celé čáře. Musí nést následky.

My na tom musíme trvat. Jinak se to příště může týkat rovněž nás. Jde o naši bezpečnost. Podívejte se na Slovensko. Jste si jistá, že by taky proti Rusům bojovalo?

Ne.

Vidíte, v tom se shodneme. Musíme tak usilovat o to, aby se Ukrajina stala součástí evropských struktur, musíme ji vyzbrojit. Jazyk Ruské federace je jasný: i Česko je legitimním cílem. My musíme bojovat za to, aby sem její vojáci nepřišli.

Výběr článků

Načítám