RECENZE: Tron znovu láká na audiovizuální požitek utkaný z jedniček a nul

Průkopník technologického kánonu v kinematografii po letech představuje svou celovečerní aktualizaci.

Původní snímek z roku 1982 inspiroval v uplynulých dekádách řadu tvůrců využitím digitálních efektů a vizuálně předběhl dobu v představě o tom, jak se počítačová kultura dotkne celého světa.

O bezmála třicet let později na něj navázalo pokračování, které si získalo fanoušky vkusnou a zábavnou prezentací trojrozměrného vizuálního pokroku za doprovodu famózních Daft Punk.

Sérii nyní rozšiřuje poměrně všední příběh o naoko dokonalém technologickém světě, kterému podráží nohy lidská ega a nedokonalý software.

Jakási vzpoura strojů, ať už v dobrém či zlém, provází diváka už roky. Možný vhled či pokus o komentář umělé inteligence ve zrychleném světě se však nekoná.

Buď se trilogie svým aktuálním počinem vyčerpala, anebo Rønning ve spolupráci s dvojicí scenáristů Jesse Wigutow - David DiGilio nenašel pod rukama tu správnou klávesu. Vizuálně pestrá osvěta a zdvižený prst by přitom působily jako přirozený motiv, zvlášť v současné době.

Z plátna ale svítí především generický souboj počítačových gigantů o iluzi permanence dokonalých řešení. Zde je patrné poselství o pomíjivosti života a nosných momentech lidstva, kterým programy shodou okolností začínají rozumět. Naivní a optimistickou představu rovněž živí značná dávka nostalgie spojená se slavnou značkou a nesmrtelný původní uživatel Kevin Flynn (Jeff Bridges).

Struktura Trona nové doby ale značně trpí absencí jakékoli novoty a originálního pojetí. Ať už v podobě CGI nebo příběhové linky, která je právě tak předvídatelná a fádní jako Jared Leto. Ten se paradoxně do role Arese hodí, protože jeho herecké portfolio často nese povědomé známky čilé práce v příkazovém řádku.

Umělecky honosnější je stále častěji obsazovaná Greta Lee (šéfka firmy ENCOM Eve Kimová). Na opačné straně spektra najdeme Evana Peterse (Julian Dillinger), který tíhu technologického padoucha nenese nikterak přesvědčivě. Gillian Andersonová (Elisabeth Dillingerová) je galantní jako vždy, avšak scénář ji k zajímavějšímu výkonu nepustí.

Samostatnou kapitolou je pak tvůrce Jeff Bridges, pro kterého je návrat do sítě kouzelnou položkou v kariéře. Právě on i přes kratší minutáž dává filmu větší smysl a hraje na zmiňovanou nostalgickou notu s odkazem na dědictví zaprášených disket a zastaralých systémů.

Společně s ním snímek zvedá úžasná vizuální stránka, která si s pompou krade zavedený bitový svět, v němž se ztratí i slabší text či příběh. Tvůrci rovněž neopomněli ani další z klíčových prvků digitálního comebacku, a to soundtrack.

Po elektronické jízdě francouzského dua Daft Punk převzali otěže ostřílení Trent Reznor a Atticus Ross (Sociální síť, Zmizelá, Roklina), aby pod zvučným jménem Nine Inch Nails znovu hlasitě rozezněli digitální honičky světelných motorek a kolize identifikačních disků.

S Arem Tron nabízí pofidérní válku o technologický prim s antihrdinou, kterému přeskočily datové pakety. Zatímco pokrok ve světě filmových efektů objektivně stagnuje, vítězí unikátní vizuály (pro které snad má cenu ještě v nějaké formě zachovat 3D projekce), našlapaný soundtrack a Jeff Bridges jako všemocný stvořitel perfektních nedokonalostí.