RECENZE: Nepolapitelný Channing Tatum si dláždí cestu do pekla. A skvěle při tom baví

Cianfrance scénář opírá o skutečný případ bývalého amerického vojáka a odsouzeného lupiče Jeffreyho Manchestera (Tatum). Ten si v současnosti odpykává trest osmdesáti pěti let odnětí svobody.

Kvůli svému modu operandi získal přezdívku Roofman neboli Střechař, do vykrádaných objektů se totiž dostával probořením střechy. Nechvalně proslul i tím, že dokázal dobře odpozorovat a najít skuliny v zaběhnutých pořádcích vytipovaných podniků a ke svým obětem se obvykle choval zdvořile až dobrácky.

To všechno tvůrce svědomitě reflektuje, jeho film přesto není pouze o zábavných akčních scénách, byť i těch je v něm požehnaně. Souběžně a stejnou měrou se Cianfrance věnuje Manchesterově pošramocenému rodinnému a milostnému životu.

Ukazuje ho jako trojnásobného otce, který vlastně nechtěl nic jiného než si užívat klidné dny na předměstí a zajistit svým potomkům blahobyt. To se mu po propuštění z armády nedařilo, a tak se rozhodnul jej dosáhnout nelegální cestou.

Jenže nic jako ospravedlnitelný zločin neexistuje a protagonista si svými dobrými úmysly příslovečně dláždí cestu do pekla. Šanci na potenciálně lepší nový začátek mu poskytne Leigh (Kirsten Dunstová), rozvedená matka a prodavačka v hračkářství, kde se po úprku z věznice dočasně ukrývá.

Jejich romantické pouto je navzdory tomu, že ho Jeffrey postavil na lži, že je vládním agentem, divácky sympatické a plné vzájemné chemie. Vzbuzuje touhu této dvojici, do níž oba nechtěně vnáší své kostlivce ze skříně, držet palce, aby jí to vyšlo.

Tatum s Dunstovou se ve společných scénách výtečně doplňují, jsou rozkošní, ale nepřehrávají. Jejich vztah, přestože vzhledem k mediálně propíranému reálnému předobrazu směřuje do veskrze předvídatelného tragického vyústění, scenárista znamenitě vykreslil.

Vyčnívá i herec Peter Dinklage v úloze škodolibého manažera obchodu, pod jehož maskou tyrana se schovává ryzí slabošství.

Filmař se se štábem vydal natočit exteriéry do města Charlotte v Severní Karolíně, kde skutečný Manchester doopravdy chvíli pobýval na útěku před zákonem. Přispívá to k autenticitě, k níž dopomáhají rovněž chytře vymyšlené obrazy. Využívají rozličných perspektiv a zapojují také záběry z průmyslových kamer hračkářství, kde se odehrává podstatná část děje.

Nepolapitelný (premiéra 9. října) je dalším dílkem do Cianfranceovy pozoruhodné filmografie. Stejně jako v předešlých počinech Zvuk metalu, Blue Valentine nebo Bludné kruhy dokládá, že umí překračovat žánry, neztratit se v nich a odvyprávět pamětihodný příběh.