RECENZE: Švédský film Ať prší baví zázrakem i realitou

Nyní se filmař vydal do malebné vesničky ve Smålandu, kraji na jihu Švédska, odkud pochází autorka dětských knih Astrid Lindgrenová i nábytek IKEA.

Žije tu mrzoutský Ingmar, po manželčině smrti opuštěný a na pohled zanedbaný stařík, který už nemá jinou radost než pečovat o ženiny milované růže. Jenže teď už tři týdny nepršelo, kraj sužuje vedro a sucho, Ingmara navíc dost štve i soused Burman. Ten nemá nic lepšího na práci než Ingmara otravovat nekonečnými radami a sekýrováním, když Ingmar nedělá věci tak, jak se to podle Burmanových představ má.

Jednoho dne však Ingmar dostane vnuknutí, které mu nemohl poslat nikdo jiný než zesnulá žena. V koutě zahrady, schovaný v křoví, je ještě jeden kohoutek. Když jím Ingmar otočí, začne pršet. Zázrak? Nepochybně.

Ingmar tajně spouští déšť, růže prospívají, ale Burman bdí. Zázrak, který nelze vysvětlit jinak než že Ingmar ovládá déšť, je na světě, a Burman si to nenechá pro sebe. Jakkoliv tomu zprvu nikdo nechce věřit, fakt, že prší přesně v okamžiku, který Ingmar předpoví, námitky odzbrojí.

Holm pod pohádkové ladění ukryl lehkou satiru na společnost, která je tváří v tvář jevu, kterému nerozumí a který nenabízí jednoduché vysvětlení, ochotná se chovat naprosto iracionálně.

V kritické situaci, jíž dlouhotrvající vedra a sucha určitě jsou, podlehne i tomu, co nenabízí jiné než iracionální vysvětlení. A co víc, dokáže ho využít nejen ku prospěchu přírody, ale třeba i k vlastnímu prospěchu v předvolebním období.

Přesně tomu po prvotním odmítnutí podlehne starostka obce, která si neví rady s kritikou své práce, a najednou se jí naskytne možnost proslavit vesnici i sebe samotnou. Vlastní nadpřirozené schopnosti jsou ostatně lákavé i pro Ingmara. Příprava velkého Festivalu deště, na který se sjíždějí reportéři i televizní štáby z celého světa, je pak komicky absurdním vyústěním.

Holm tentokrát zřejmě dost podlehl zacílení na vánoční čas (švédská premiéra byla 25. prosince), takže jeho film postrádá ostřejší satirické hrany, na které jsme v severských filmech zvyklí a k nimž látka vybízela. Film má spíše pomalé tempo, v němž se režie až příliš soustředí na atmosféru sucha, spalujícího slunce a horkem sužované lidi. Kamera Johna Christiana Rosenlunda se často zastavuje na detailech, užívá si barvy i světlo.

Divák tak místy cítí potenciál vtipnější, než je výsledek, přesto film dokáže pobavit laskavostí prakticky vůči všem postavám a vyvolat přinejmenším lehký úsměv.

Herecky filmu vládne představitel Ingmara Robert Gustafsson, který se proslavil v titulní roli filmu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. V roli souseda Burmana mu dobře sekunduje Jonas Karlsson, filmový a televizní herec, který je zároveň autorem předlohy a spoluscenáristou filmu.