RECENZE: Slizký a banální Parazit z chlaďáku měl radši zůstat u ledu

Od tvůrce s tak úctyhodným životopisem, jenž čítá scénáře ke Spielbergovým hitům Jurský park, Válka světů nebo třeba Indiana Jones a Království křišťálové lebky, by se dalo a mělo čekat mnohem víc. Nyní předkládá jen opravdu málo pamětihodnou záležitost.

Původní scénáře, které Koepp v posledních letech stvořil ke kvalitativně kolísavým počinům od zábavné Operace Black Bag po přihlouplý Jurský svět: Znovuzrození, mu nakonec jdou překvapivě lépe než adaptace vlastního díla. Celovečerní verze může knize někdy i pomoct, jak by se to v tomto případě veskrze průměrného románu slušelo, zároveň ale panuje riziko, že spadne ještě o stupeň níž.

Koeppův nový thriller vcelku uspokojivě režíroval jeho britský kolega Jonny Campbell, který se doposud orientoval především na televizní tvorbu. S vadami příběhu, který je pošetilou motanicí všemožných motivů a inspirací bez zásadního autorského vkladu, toho ale beztak nic moc nezmohl.

Hlavní linka vyprávění se zaměřuje na pustošivou plíseň. Ta před dekádami unikla z vyřazené vesmírné stanice na Zemi a její vzorek následně armáda uložila do odlehlého skladu. Jak to ale ve filmech o smrtících nákazách obvykle bývá, nebezpečný materiál zas tak přepečlivě uschován samozřejmě není…

Do dějového vzorce si nadto připočtěte poněkud slabé narážky na hrozbu biologických zbraní, agresivitu současných diktátorských režimů či neschopnost vládních složek plus několik angažovaných hrdinů z řad expertů i zvědavých zaměstnanců skladu. Vzniklá situace více než co jiného připomíná primitivní zombie apokalypsu, pouze obalenou nechutnou zelenou hmotou.

Dobrá zpráva je, že se snímek vůbec nebere vážně. Humor, byť sporadický a značně pokulhávající, v něm nad chabým terorem jasně převažuje. Nenesou ho tedy až na výjimky trapné hlášky, nýbrž chytře zvolení herci v čele s Liamem Neesonem, který jako sarkastický a pohotový vědec odvracející katastrofu opět nezklamal.

Příjemný pohled je ovšem taky na Georginu Campbellovou a Joea Keeryho, známého ze seriálu Stranger Things, kteří tvoří chaotické a místy zábavné duo. Tito protagonisté, u nichž scénář křeše zcela předvídatelný flirt, se přesto do závěru probojují až příliš lehce, jelikož se jim infekce nevěrohodně vyhýbá.

Působí to tak, že Koepp si upravoval pravidla své hry, jak se mu to zrovna hodilo. Ve výsledku přežívají ti, u nichž to pohříchu lze nejvíce očekávat.

Ostatní postavy plíseň nemilosrdně kosí a zanechává za sebou spoušť, nad jejíž slizkostí se chvílemi i trochu zvedne žaludek. Do nadprůměrného tělesného hororu smíseného s komedií má ale film stále daleko.