RECENZE: Stezka života může diváky dojmout i umořit

South West Coast Path je více než tisíc kilometrů dlouhá stezka obtékající pobřeží britského poloostrova Cornwall a přilehlého hrabství Devon. A právě na tuto náročnou túru se vydávají manželé Raynor a Moth poté, co přišli o rodinnou farmu a stali se bezdomovci.

Moth se navíc krátce předtím dozvěděl, že má nemoc, jejíž přežití zpravidla nepřekračuje pět let. A on už některými potížemi trpí…

Když Raynor navrhne, aby vyrazili na South West Coast Path, Moth, který chodí jen s obtížemi a trápí ho třes, bez řečí souhlasí. Ostatně stejně nemají kam jít a co dělat, čerstvě dospělé děti rodiče ani film příliš neřeší.

Manželé se tedy vydají na cestu, která jim přinese mnoho fyzického utrpení už proto, že na ni nejsou dobře vybaveni. Krosny pamatují minulé století, na tenkých karimatkách a v děravých spacácích se padesátníkům musí spát zatraceně špatně.

A nemají ani dost peněz na pořádné jídlo a zásoby do míst, kde se nic koupit nedá. Strastiplná pouť jim však nakonec dle očekávání dodá psychickou vzpruhu a naději, že život ještě skončit nemusí.

Divák, který si libuje v romantických filmech, v nichž ani jeden z protagonistů v lásce, pochopení a vzájemné podpoře nikdy neselže, si přijde na své. Přesně takoví totiž Winnovi jsou, a film to zejména ve scénách, kdy Raynor musí pomáhat svému špatně pohyblivému muži, hodně zdůrazňuje.

Potěšeni by mohli být i milovníci túr s těžkými batohy, stanování a vaření na ohni. A také obdivovatelé krásných výhledů do drsné, ale nádherné krajiny. To všechno tu je.

Ale také je tu velká potíž. Raynor a Moth nejsou nadšení turisté natož táborníci, ale zoufalci, kteří nechodí pro radost, ale proto, že jim nic jiného nezbývá. Půvab krajiny, kouzlo táboření, širého nebe i moře, radost z volnosti a svobody překrývají problémy a trápení, které neberou konce.

A to je úmorné. Namísto leckdy jalových frází o lásce by to chtělo aspoň trochu průběžného posunu v charakteru postav, vystavených těžké zkoušce, víc zajímavějších setkání.

Nic na tom nemění ani fakt, že krajina je opravdu krásná a že herecké výkony Andersonové i Isaacse jsou vynikající. Jednak se na ně příjemně dívá, jednak zejména u Andersonové oceníme, že po ženách z vysoké společnosti jako Margaret Thatcherová nebo Eleanor Rooseveltová, o agentce Scullyové z Akt X nemluvě, dokázala neméně přesvědčivě ztvárnit ženu na pokraji sil. Přesto z celého toho putování vychází jako hlavní přání, aby už byl konec.