RECENZE: French Lover jako galská odpověď na Notting Hill

Za snímkem stojí manželská dvojice Hugo Gélin a Lisa-Nina Rivesová, kdy druhá jmenovaná filmem i režijně debutuje. Na scénáři se s nimi podílela rovněž Noémie Sagliová a společně připravili francouzskou odpověď na britsko-americkou romantickou komedii Notting Hill z dílny zkušeného žánrového specialisty Richarda Curtise.

V Notting Hill se hollywoodská hvězda sbližovala s rozvedeným majitelem malého knihkupectví, sídlícího ve čtvrti, jež dala filmu název, tady rozvodovým řízením prochází mladá žena, pracující jako servírka v podniku, kam zavítá pozorností médií rozladěný populární herec.

Dojde mezi nimi k nedorozumění, jež se snaží herec napravit. Jejich vztah pak prochází obvyklými fázemi, jež známe z nespočtu dalších romantických komedií. V tom jede film na jistotu a nejsou v něm přítomná žádná překvapení, jež by ho vzdalovala od zavedeného mustru.

Emocionální zvraty, ať už jde o konflikty nebo nedorozumění, tak snadno odhadneme a tušíme, kdy asi přijdou. To je i největší slabina snímku French Lover, že je až příliš předvídatelný a málo si jdoucí svou cestou. Opírá se o klišé romantických komedií typu protiklady se přitahují nebo život celebrity versus ten běžný, civilní, ale nesnaží se s těmito motivy hlouběji pracovat.

Film přitom obsahuje množství témat, která by šlo rozehrát do mnohem komplexnější a emotivnější šíře.

Život celebrit a těch, co stojí po jejich boku, cena slávy, jak na život soukromý dopadá neustálá pozornost médií i zraků těch, kteří si z nich o dotyčné hvězdě vytvořili nějaký obrázek.

V pozadí příběhu uvedená témata přítomná jsou, ale tvůrci je využívají spíš k rozehrání zábavných situací, jako když demonstrují hercovu odtrženost od reality tím, že nepozná rozdíl mezi cuketou a okurkou. Postava Marion (Sara Giraudeauová) se pro Abela (Omar Sy) stává kotvou, která ho vrací z hvězdných výšin zpět na zem.

Abel je zvyklý na neustálou adoraci ze strany fanoušků. Tato pozornost mu dělá dobře, ale zároveň se i špatně vyrovnává s tím, jak o něm píše bulvární tisk. Chová se sebestředně a ješitně, ale umí být i velmi vřelým a příjemným společníkem.

Za širokým úsměvem skrývá vnitřní nejistotu a zranitelnost, k níž přispěl i nedávný rozchod s kolegyní, jíž jejich vztah pomohl nakopnout vlastní filmovou kariéru. Teď se mají znovu potkat při natáčení filmu s režisérem oceňovaných filmů, po spolupráci s nímž Abel velmi touží.

To on by mu mohl dopřát satisfakci v podobě uměleckého uznání a zisku Césara, jichž režisér už pár na svém kontě má. Herec, snící o vážných rolích, zatímco točí reklamy na deodoranty, podle názvu jednoho z nich se i film jmenuje, se tak v období, jež vnímá jako krizové, potká s rozvádějící se servírkou, k níž se manžel chová ponižujícím způsobem.

Poskytnou si navzájem útěchu, časem i mnohem víc. Jejich milostné sblížení je předestřeno v montážní zkratce prožívaných šťastných až euforických momentů, podbarvených stejně vyznívajícím hudebním doprovodem. Obstojí ale jejich vztah pod tlakem médií a veřejnosti?

Abel jako produkt showbyznysu je ukázán jako nezralá, narcistní osobnost, která svět vnímá jen prizmatem systému, jehož je součástí. Marion se ho snaží vést k uvědomění hodnot, které mu pomohou dospět lidsky i profesně.

Její vlastní ambice, jako je vlastnit food truck, stojí ve stínu těch jeho, což zákonitě vede k rozkolu a Abelově smutku z toho, o co v případě Marion přišel. Vše pak směřuje k nalezení harmonie mezi přáními jich obou.

Chemie mezi hlavními představiteli funguje, dobrou volbou je i obsazení Marion herečkou, která není prvoplánová kráska, ale působí spíš sympaticky. To vynikne zejména ve srovnání s Abelovou bývalou přítelkyní, která je typickým magazínovým produktem.

Elegantní nádech si nese i způsob, jakým kameraman Renaud Chassaing přibližuje Paříž jako místo romantického sblížení. Kavárny, útulné byty, divadlo, ulice i filmové lokace, kde probíhá natáčení, jsou obaleny měkkým osvětlením, do něhož nepronikají žádné temnější stíny.

Je to zidealizovaná, naleštěná, romantizovaná Paříž, trochu umělá laboratoř, v níž sledujeme vývoj příběhu, který vlastně už známe. Tvůrci se opájejí estetickými přednostmi místa, v němž se odehrává, a zapomínají ho vybavit větší hloubkou charakterového probarvení hlavních aktérů.

Při dvouhodinové stopáži, která je naddimenzovaná, se ukazují další slabosti filmu, jako je jeho rytmus a tempo, které zejména ve střední části trochu upadá. Výsledný dojem zachraňuje ústřední dvojice, již funkčně přihrávají herci ve vedlejších rolích, ztvárňující jejich nejbližší okolí.

Od French Lover tedy nečekejte inovativní žánrové pojetí, ale staromilské potvrzení toho, co funguje. Kulisy Paříže, sympatická romantická dvojice a únikový příběh, který potěší, ale hlubší stopa po něm nezůstane.