RECENZE: Cesta zločinu má dostatek napětí i vtipnou pointu

V Cestě zločinu spočívá v prvních okamžicích napětí ve výborně natočeném sledování pachatele originálně a perfektně připravené i realizované loupeže. A protože pachatele jménem Davis hraje Chris Hemsworth, a od prvního stažení kukly z obličeje mu to zatraceně sluší, cítíme, že film nebude předvídatelný přinejmenším v prvoplánovém ztělesnění zločince.

Druhou hlavní postavou je detektiv Lou, jemuž dodal Mark Ruffalo přesný výraz toho dobře známého policajta, lehce ošuntělého chlápka, který už je podle svých nadřízených v chytání zločinců za zenitem a osobní život má v háji. Nenechme se však mýlit, v intuici a logických úvahách je Lou pořád třída.

Jeho domněnka, že za sérií loupeží v losangeleských klenotnictvích je jeden člověk, hraničí s jistotou, což se šéfovi nezdá, nebo spíš nechce zdát. Kdo by chtěl mít ve „městě andělů“ nepolapitelného zloděje? Jenže Lou si nedá říct, ani když se další loupež odehraje poprvé úplně jinak.

Třetí do party je špičková pojišťovací makléřka (Halle Berryová), jež se v průběhu filmu dostává do situace, kterou nejlépe vystihuje slovo ageismus, jinak řečeno odsouvání člověka na vedlejší kolej kvůli věku. Koho by to nenaštvalo?

Osudy těch tří se propojí při přípravě mnohamilionové loupeže, kterou se chce lupič–sympaťák rozloučit se zlodějnou, protože už bude dostatečně finančně zajištěn. A možná i proto, že půvabná Maya (Monica Barbaro), s níž se schází a do níž je opravdu zamilovaný, by jeho „povolání“ neakceptovala.

Ano, příběhů, kdy si pachatel řekne „ještě jednou a dost“, už samozřejmě byla v kriminálních filmech až neslušná řádka. Ale nenechme se mýlit očekáváním…

Cesta zločinu stejně jako mnoho současných filmů trochu doplácí na „potřebu“ více než dvouhodinové délky. Některé scény jsou prostě zbytečně natahované. A kvalitu filmu srážejí dolů i některá témata – třeba to, jak se dobrák dal na scestí kvůli chudobě, kterou zažil v dětství, nebo to o všeobecném přínosu jógy pro život člověka.

Za podstatné však považuji originální nápady při organizování a realizaci loupeží a pointu tak trochu ve stylu legendárního Podrazu. Režisér dokáže diváky po většinu času (s výjimkou zmíněných zbytečností) udržet v napětí, které dokonce občas odlehčí zábavnými situacemi. Automobilové honičky jsou moderní a rozhodně si nezadají s legendárním Bullitovým případem, který je tu nejspíš ne náhodou citován.

Napětí podporuje i fakt, že sympatie diváků Hemsworth pro svou postavu získat umí, ale odhadnout, jak to s ním dopadne, není zdaleka tak snadné, jak by se dalo očekávat. Ruffalo si s ním ostatně v sympatiích nezadá, takže budeme fandit zloději, nebo detektivovi? Nechte se překvapit v kině, za ty prachy to, řečeno s Davisem, stojí.