RECENZE: Skvělých dětských filmů je málo. Ani český High School Heist to nenapraví

Režisér usiluje o světovost, a to nejenom líbivým anglickým názvem, který pravděpodobně opsal od proslulého netflixovského seriálu Money Heist neboli Papírový dům. Jak Haluza prozradil při tiskové konferenci, právě titul filmu měl vymyšlený jako první.

Posléze ho prý napadl námět o krádeži maturitních otázek z ředitelny. Ten mu však připadal slabý, podle svých slov jej chtěl udělat osobnější. Škoda že právě na individualitu a důvěrnost ve finále zcela zapomněl.

Ve snímku nás seznamuje s dlouhým defilé herců začátečníků i naprostých nováčků. Takřka všechny postavy, které ztvárňují, nesou jméno a stručnou charakteristiku, ač se to pro posun děje jeví zbytečné.

Zřejmě aby později nenastal chaos, jenž tak či onak okamžitě přichází, je jednoho po druhém představuje jakási moderátorka příběhu. Ta jediná má vskutku nezaměnitelnou tvář Viktorie Vítové, známé z thrilleru #annaismissing.

Dozvídáme se o vcelku klasických středoškolských šarvátkách, v jejichž čele stojí obávaný darebák Yvoš (hraje ho Tomáš Weber) a jeho rodící se konkurent Tony (Prokop Zach), který se na rozdíl od něj považuje za outsidera. Uprostřed jejich sporu stojí jak jinak než třídní femme fatale Valerie v podání debutující Magdalény Bařákové.

Dívčinu počestnost a oblíbenost u spolužáků hodlá Yvoš coby její zhrzený bývalý přítel zničit. Díky lsti, kterou použil na Tonyho, má totiž v rukávu Valeriiny nahé fotky, jež plánuje promítnout během školní akademie, čemuž se jeho nepřítel s dalšími kamarády pokusí zabránit.

Nadčasové dětské filmy, mezi něž se High School Heist s trochu starší cílovou skupinou deseti až patnáctiletých diváků snaží zařadit, vynikají lehkou scenáristickou rukou. Ovšem Haluza hned od začátku navzdory neustálé přítomnosti uvaděčky a určité dovednosti napínat valí nekončící množství jmen a údajů, které halí poněkud banální zápletku o obyčejné pomstě.

Směšuje do ní vpravdě současná témata, která hýbou světem generace Z, jimiž jsou kyberšikana a zvětšující se výskyt duševních problémů mladých. Činí tak ale pouze náznakem a v dosti podobných rámcích jako mnozí jiní filmaři.

Lepšímu dojmu nenapomáhá ani místy neslyšitelná hatmatilka, kterou adolescentní protagonisté hovoří. Zarážejícím způsobem kombinuje sofistikovaný slovník jak z diplomové práce s výrazy, jež byly svého času v módě. Tím je kupříkladu cringe, tedy pocit trapnosti za jiného člověka. Ten ale spíš cítí publikum za pisatele dialogů.

Herci a herečky jsou tu a tam obratní a občas pronesou i srozumitelnou větu. To nicméně nezakryje fakt, že jejich režijní vedení je snad s výjimkou Webera a Vítové otřesné. Haluza s nadsázkou prohlásil, že film natočil pro sebe. Bohužel přitom příliš málo myslel na ty, které na něj láká.