RECENZE: Kdo přežije Rachel McAdamsovou. Film SOS je zábavný, byť neoriginální

Jedna z nejoblíbenějších hollywoodských stálic se znovu osvědčuje jako herecký chameleon. V minulosti zvládla zranitelné hrdinky i vypočítavé mrchy, role v komediích i seriózních dramatech. Její úloha v SOS je koktejlem všech těchto poloh, které úctyhodně stihne vystřídat během necelých dvou hodin stopáže.

Představuje Lindu, svědomitou a bystrou níže postavenou manažerku, která v korporátu naráží na pověstný skleněný strop. Práci věnuje spoustu energie a její osobní život je v troskách. Nemá partnera, rodinu ani moc přátel a doma si povídá s papouškem.

Když se konečně přiblíží vysněnému povýšení, přichází studená sprcha. Místo získá zahálčivý a neschopný kolega jen proto, že se kamarádí s novým ředitelem Bradleym (Dylan O'Brien). Ten je prototypem sexistického a rozmazleného dědice firmy, který se nepokrytě vysmívá Lindině společenské nemotornosti a zanedbanému zevnějšku.

Zásadní obrat v hierarchii nastane, když Linda s Bradleym jako jediní přežijí leteckou havárii během služební cesty. Na neobydleném ostrově, kde spolu ztroskotají, totiž po vzoru Goldingova Pána much začíná platit právo silnějšího.

Z Lindy, která poctivě sledovala reality show Survivor neboli Kdo přežije, jejíž explicitní zmínka ve snímku působí trochu jako podprahová reklama na tento pořad, je náhle přirozená vůdkyně. Bez ní její frackovitý šéf nemá šanci přežít.

Zní vám to povědomě? Prakticky totožnou zápletku nabídl před čtyřmi lety hit kin Trojúhelník smutku, v němž se v „alfa samce“ proměnila podceňovaná uklízečka.

Nebylo by to natolik do očí bijící, kdyby se od tohoto fenomenálního počinu američtí scenáristé Mark Swift a Damian Shannon alespoň lehce distancovali. Jakmile však na plátně předestřou scény, které působí jako bez zásahu vystřižené ze satiry švédského tvůrce Rubena Östlunda, budí to čisté pohoršení.

Zjevnou a opět nikterak vynalézavou inspiraci scenáristé čerpali ze seriálu Ztraceni americké tvůrčí trojice Jeffrey Lieber, J. J. Abrams a Damon Lindelof. Postava Lindy svou empatií, která se nepředvídatelně láme v momenty absolutní pomstychtivosti, připomíná tamějšího podivína Johna Locka.

Podobnost mezi počiny podtrhuje i napínavá scéna lovu kance, při níž je bohužel nutné přimhouřit oči nad nepovedeným digitálním vizuálem zvířete.

SOS je až na poněkud uvadající druhou třetinu děje naštěstí vcelku zábavnou podívanou. Těch pár výpůjček lze filmu odpustit i díky O'Brienovu výkonu, jenž ze své šablonovité postavy vytěžil maximum.

Snímek však nad hladinou drží pestrá herecká paleta McAdamsové. V kůži Lindy s lehkostí servíruje množství zvratů, které nečeká její souputník, a mnohdy ani diváci.