RECENZE: V kulisách konce světa. Telenovela z miliardářského bunkru pobaví

Osmidílný seriál se od uvedení pohybuje vysoko na netflixovském žebříčku sledovanosti. Nedivím se tomu, je sice dost předvídatelný, ale je na něm vidět, že se na něm nešetřilo.

Pod scénáři jsou podepsaná španělská esa: Álex Pina, Esther Martínez Lobatová. Stojí mimo jiné za dalšími seriálovými hity, jako jsou Papírový dům, Berlín, Holky z červeného gauče. V nich se jim osvědčilo kombinovat vášně, napětí, akci a sem tam kousky thrilleru, a to vše postavit na propracovaných kulisách a v silných dialozích.

Toto vše aplikovali i do své novinky, od níž si Netflix od začátku sliboval, že u diváků zaboduje. Vložil do ní podle odhadů stovky milionů dolarů (přesné rozpočty podobných projektů se obvykle tají).

Hlavní postavy, skupina miliardářů, se dostávají do bunkru. Ukrývají se tam před válkou, která vypukla a v níž se podle dostupných záběrů použijí jaderné zbraně. Pohodlné bezpečí odpovídající jejich kontům je však jen iluze.

S sebou si do podzemí totiž přinášejí vše, co jim bránilo šťastně žít na zemi: křivdy, vášně, a hlavně své egoistické povahy, které jim běžně umožňují vydělávat závratné peníze, jež – jak jedna z postav podotkne – nikdo z nich nikdy není schopen utratit… Přesto v „krysím závodě“ pokračují, chtějí další.

Za sympaťáky tak jsou skutečně jen Asia (Alícia Falcóová) a Max (Paul Simon) hýbající dějem po vzoru Julie a Romea. Opravdu silný, s překvapením na konci, je pak jen první díl. Po něm následuje dalších sedm, a mohlo by jich být pro údernost děje i méně, pravda.

Rozplétají se zejména vztahy mezi dvěma rodinami, které doslova vládnou světu, a to v rámci hesla: máme prachy, máme pravdu. Když z nich ale oloupete pozlátko, případně pravé zlato, máte přehlídku bezcharakterních příšer oblečených do lidských šatů žijících odmala mimo realitu.

Sice jako „běžní“ čeští miliardáři nevlastní lokální fotbalové kluby, mají víc, třeba automobilovou stáj. A taky jsou hezčí, což se dá ovšem ve vizuálním světě předpokládat.

No a jak to chodí, tato nenažranost může další lidi dráždit, provokovat, až začnou – po svém, promyšleně, pod vedením ženy, Minervy (Miren Ibargurenová) – jednat. Chvílemi mě v její důmyslné pomstě rušilo jen to, že vypadá jako slovenská exprezidentka Zuzana Čaputová…

Jinak jsem jí jako hlavní padoušku v lecčems chápala. A vzhledem k celosvětovému úspěchu seriálu v tom jistě nejsem sama. Každá země má své miliardáře, z nichž by řadoví občané do podzemí s chutí leckteré poslali.

Přistoupíte-li na autorskou hru, že všechno je jinak, než se na první pohled zdá a že místo napínavého thrilleru vás čekají city, hodně citů, budete se bavit.

Bunkr pro miliardáře je čistý „výplach hlavy“, na nic víc, na nic míň si nehraje. S dlouhými sychravými večery tak jistě svou nekomplikovaností leckomu (dobře, asi hlavně ženám) přijde vhod. Já se už těším na jeho další sérii. Třeba i proto, že ta první skončila otevřeným koncem a já jsem zvědavá, kdo tuhle emocionální bitvu o život/prachy (ne)přežije.

P. S.: Pro ty, které „štvavý“ antikapitalistický kus zaujal, mám ještě osobní tip. Zajděte do kina na velmi vydařený snímek Jedna bitva za druhou. Je takzvaně o level, spíš o dva, výše.