RECENZE: Film Neříkej mi mami skrývá pod láskou pokrytectví

Tjeltaová v tomto snímku hraje čtyřicátnici Evu, středoškolskou učitelku a manželku starosty, který právě usiluje o znovuzvolení. Žena se kromě své práce věnuje i veřejné činnosti, angažuje se v programech pro imigranty, zejména ty mladé, jimž mohou její pedagogické zkušenosti velmi prospět při učení jazyka.

Na jednom takovém setkání si všimne mladého Syřana Amira, který má umělecký talent a chtěl by se v Norsku usadit tak, aby se mohl dál vzdělávat v tanci. Jenže sehnat bydlení ve velkém městě je obtížné, a tak se Eva rozhodne ubytovat Amira ve svém velkém domě. Manžel je sice nejdřív rozhořčen, ale když si uvědomí, že mu ochota ubytovat imigranta může přinést body v předvolebním politickém boji, souhlasí.

Evu to však k pohlednému mladíkovi táhne jak vír ke dnu, a protože Amir se nebrání, milostný románek je tu dřív, než se manžel stačí rozkoukat. Melodrama starší ženy a údajně již osmnáctiletého chlapce začne jako mnoho podobných milostných vztahů, předurčených k tomu, aby vystřízlivění bolelo.

Koho ale bude bolet víc? Věkový rozdíl není zdaleka tak podstatný jako rozdíl v postavení milenců jednoho k druhému.

Eva zejména zpočátku zase tak moc neriskuje už proto, že manžel v tomto období žádný skandál nedovolí. A ona se cítí v manželství s prominentním politikem jako upozaděná, možná i docela frustrovaná oběť jeho ambicí a naprosto romanticky věří, že za trochu lásky šla by světa kraj. Nepřipouští si, že Amir je na ní naprosto závislý, ale zároveň má své nemalé ambice, takže je ochoten plnit Evě každé přání, aby neztratil její přízeň. Jak dlouho to ale může trvat?

Romantická linie filmu je dost předvídatelná, diváky nejspíš ani nenapadne, že by ti dva spolu mohli zůstat navěky. Podstatnější však je jiné sdělení.

Knagová, která tímto snímkem v oboru filmové scenáristiky a režie debutuje, přináší zajímavý pohled na pokrytectví špiček západní společnosti, které jsou ochotné pro migranty něco udělat jen tehdy, pokud jim mohou přinést užitek jako prostředek k vylepšení vlastního já. Na to, co s nimi ve skutečnosti bude, až ztratí „ochranu“ mocných, jim nezáleží.

Ani toto téma není úplně originální, ale Knagová ho natočila se značnou vstřícností vůči divákům, velmi dobře balancuje na hraně mezi takzvaným festivalovým a distribučním filmem, který by mohl mít šanci zaujmout nejen návštěvníky artových kin.

Jsou tu výrazné emoce od milostného poblouznění přes zklamání, ponížení až k nenávisti, jsou tu dost odvážné erotické scény. Celý film je navíc pohledný stejně jako Tarek Zayat v roli Amira a Kristoffer Joner coby Evin manžel.

Velký podíl na kvalitě díla má právě oceněná Pia Tjeltaová. Hraje Evu jako ženu, kterou může mít člověk ze začátku rád, postupem času se vztah k ní proměňuje, ale zároveň s tím se z hloubi duše vynořují otázky, jak by se člověk zachoval na jejím místě, když už by do tak toxického vztahu, jaký je ten její a Amirův, spadl.