RECENZE: Film Věříme vám zasahuje diváky autentičností

Alice je matka sedmnáctileté dcery a asi desetiletého syna, které vychovává sama. S bývalým manželem se ona ani děti nechtějí nejen stýkat, ale ani ho, byť na okamžik, potkat. A zdá se, že k tomu mají vážný důvod. Přesto musí všichni tři k soudu, protože otec se rozhodl o právo na děti bojovat všemi dostupnými prostředky.

Věříme vám je bezmála osmdesátiminutové soudní drama, které diváky nenechá takřka vydechnout. Tak hrozné je totiž to, co musejí zúčastnění, a především děti, prožívat a o čem musejí vypovídat.

Navíc soudy jsou v Belgii stejně jako v řadě jiných zemí pomalé, často vystavují viníky i oběti traumatům z táhnoucích se sporů, přičemž ty o děti bývají pro všechny zúčastněné traumatizující.

Devillersová a Dufeys zvolili minimalistickou formu, takřka celý film se odehrává jen před soudkyní, kde se z dlouhých, ale hutných vystoupení exmanželů, jejich obhájkyň a dětského psychologa postupně dozvídáme, co přivedlo kdysi zamilovaný pár až do soudních síní.

Postupně se odhalují čím dál větší, bezmála neuvěřitelné hrůzy, které se pravděpodobně staly, ale nejsou pro ně důkazy ani svědci, a tak je velmi těžké rozhodnout, na čí straně je pravda.

Je až napínavé sledovat, jak stejné události v životě dvou lidí a jejich dětí mohou působit v podání znepřátelených stran protikladně.

Od začátku má divák sice pocit, že bude na matčině straně už proto, že děti otce jednoznačně odmítají, ale když dojde na jeho slova, dostaví se pochyby, protože ani jeho argumenty nejsou úplně marné. A když děti obviňují dospělé ze lží, protože nechápou, jak funguje mašinerie, do níž zabředl kdysi láskyplný vztah, vychází najevo i absurdita soudního systému, který trvá například na tom, že s libovolným lékařským vyšetřením dítěte musí souhlasit oba rodiče.

Emoce jsou tu na prvním místě, fakta těžko prokazatelná a člověka až mrazí z toho, o jakých intimnostech musejí lidé při hledání spravedlnosti vypovídat.

Režiséři s kameramanem Pépinem Struyem museli řešit to, že soudní drama se snadno stane jen přehlídkou mluvících hlav. Poradili si s tím vcelku dobře, během jednotlivých výpovědí účastně a s péčí sledují emoce, které se zračí ve tvářích ostatních, včetně soudkyně. A také film zbytečně nenatáhli.

Minimalismus celého projektu vyžadoval bezchybný herecký výkon zejména od představitelky Alice Myriem Akheddiouvé. Úlohy se zhostila s přesvědčivostí a autentičností. Věrohodně působí i Laurent Capelluto jako její exmanžel a dobře si vedla režie i představitelé obou dětí.