Článek
Analytici podle portálu Kyiv Post prezentovali elektronické obvody získané z Orešniku, který udeřil na sklad plynu ve Lvovské oblasti v lednu 2026. Prokázali přitom, že raketa byla ve skutečnosti sestavena v roce 2017 s použitím komponentů z roku 2016 nebo starších.
„Byli jsme poněkud překvapeni, protože (Rusové) tvrdí, že jde o velmi novou raketu, ale pokud se podíváte na rok výroby, ukazuje to rok 2017,“ řekl zdroj portálu.
Fyzické důkazy ostře podkopávají veřejná tvrzení prezidenta Putina, který Orešnik soustavně chválí jako „nejmodernější“ zařízení, které se nespoléhá na modernizaci starších architektur sovětské éry.
Forenzní data se místo toho shodují s dřívějšími hodnoceními amerického ministerstva obrany, které Orešnik klasifikovalo jako experimentální pozemní systém silně odvozený ze staršího ruského projektu mezikontinentální balistické rakety (ICBM) RS-26 Rubež.
Prezentace dále zdůraznila, že interní naváděcí systémy rakety Orešnik se spoléhají výhradně na technologické platformy vyrobené v Rusku a Bělorusku. Tato průmyslová stopa naznačuje, že Rusové záměrně nechtěli sestavit raketu závislou na západních technologiích, a to dlouho před zavedením rozsáhlých mezinárodních technologických sankcí po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022.
Orešnik, který má operační dosah mezi 3 000 a 5 500 kilometrů, je teoreticky schopen nést jadernou hlavici. Moskva platformu během války využila třikrát – nejprve v listopadu 2024 na město Dnipro, podruhé v lednu 2026 na Lvovskou oblast a 24. května na město Bila Cerkva. Pokaždé šlo o konvenční útok.
Neumí nepředvídatelně manévrovat
Zatímco Kreml tvrdí, že rychlost Orešniku Mach 10 zcela znemožňuje moderním západním protivzdušným obranným systémům zachycení rakety, ukrajinští i mezinárodní vojenští analytici tato tvrzení zpochybňují.
Experti z Polského institutu mezinárodních vztahů (PISM) poznamenali, že na rozdíl od autentických pokročilých hypersonických zbraní nedokážou rakety Orešnik během závěrečné fáze sestupu provádět složité a nepředvídatelné úhybné manévry.
Toto technické omezení znamená, že ačkoli se přilétající munice pohybuje vysokou rychlostí, pohybuje se po pevných, předvídatelných balistických trajektoriích, takže je teoreticky zranitelná vůči moderním protibalistickým systémům, které jsou v současnosti rozmístěny na východním křídle NATO.
Jsou velmi nepřesné
Analýza expertů pro list Die Welt navíc upozornila, že Orešniky jsou velmi nepřesné, což z nich činí spíše zastrašovací prostředek než zbraň s reálným vojenským přínosem.
„Ani hypersonické zbraně totiž nemohou obejít fyzikální zákony. Při návratu do atmosféry hypersonickou rychlostí vzniká kolem střely plazmová vrstva rozpálená na několik tisíc stupňů. Ta může rušit nebo úplně odstínit rádiové a satelitní signály. Průběžné korekce kurzu jsou tím výrazně ztíženy, zejména při extrémních rychlostech,“ vysvětlil list.
Jako příklad uvádí zásah města Bila Cerkva nedaleko Kyjeva z 24. května. „Ukrajinské úřady hlásily požáry v areálu garážového komplexu. Podle dosavadních informací si útok nevyžádal oběti. Kvůli zničení několika přístřešků a garáží tak Putinova armáda použila raketu, jejíž výrobní náklady analytici odhadují na vysoké desítky milionů eur. Vojenský efekt byl vzhledem k vynaloženým prostředkům poměrně omezený,“ poznamenal Die Welt.
Ruská balistická raketa Orešník
