RECENZE: Exit 8 – film podle stejnojmenné videohry potěší symbolikou, unaví opakováním

Zásady hry, kterou studio vydalo teprve před necelými dvěma lety, nejsou složité. Hráč se ocitne v průchodech u stanice metra a jeho cílem je dojít k východu číslo osm.

Aby jej dosáhnul, musí pečlivě prozkoumat, jak přesně chodby vypadají, a sledovat každou anomálii, která se tam vyskytne. Pokud na ni narazí, musí se vrátit na začátek, pokud se žádná neobjeví, pokračuje dál.

Intelektuálně nenáročná hra tak trochu připomíná táborovou kratochvíli ve stylu „prohlédněte si dvacet předmětů, ty se pak zakryjí a vy je zpaměti vyjmenujete“. Kawamura se od ní ve své adaptaci k potěšení jejích fanoušků nikterak neodchyluje, pouze ji doplní logicky o dialogy a vnitřní svět postav, které prožívají morální rozkol.

Prvotní bezejmenný protagonista (Kazunari Ninomiya) se právě dozvěděl, že s ním jeho bývalá přítelkyně čeká dítě. Stejně jako ona přitom vůbec netuší, zda je na otcovství připravený, v těchto úvahách se utápí.

Nekonečná vykachlíkovaná pasáž, v níž je uvězněn, vyjadřuje neustálý proud myšlenek, jež mu zahlcují mysl a ztěžují schopnost rozeznávat drobnosti, které mohou mít pro život velký význam.

Japonci jsou dozajista mistři náznaků. A přestože snímek možná až moc explicitně znázorňuje jeho poněkud směšný strach z dětí, nese v tomto ohledu velice zajímavý podtext.

Zhruba ve třetině stopáže se tento mladík v bloudění vystřídá s dalším anonymním hrdinou (Yamato Kochi). Jeho zátěž z minulosti je naneštěstí shrnuta v jediné větě, čímž tvůrce neumožní divákům si k němu vytvořit bližší vztah.

Muže nicméně doprovází záhadný malý chlapec (Naru Asanuma), jehož zapojení poslouží jako příjemné ozvláštnění zaběhlé rutiny a připomene, že děti mívají ostřejší vnímání než dospělí.

Film by se patrně nejlépe uplatnil jako krátkometrážní. Už po první půlhodině, během níž se divák spolehlivě zabaví hledáním anomálií spolu s postavou, se vyprávění postupně vyčerpá repetitivností.

Přesto předloží pár vyhrocených momentů, které publikum vytrhnou ze stereotypu a dodají mu tolik potřebné napětí a úzkost.

Snímek si minimálně zpočátku dobře pohrává s obrazem, který divák sleduje očima protagonisty. Nevšední perspektiva, která je pro horor přiléhavá, se v žánru využívá velmi sporadicky, jde tedy o sympatické zpestření.

Exit 8 se zavděčí příznivcům původní hry i japonské mysteriózní kultury. Ke skvělosti dílu ale chybí větší střihačské zásahy a propracovanější scénář s bohatšími detaily.