RECENZE: Druhá série The Last of Us mění otcovskou péči v krvelačnou pomstu

Joel (Pedro Pascal) odmítl obětovat život Ellie (Bella Ramsey) a zmařil tak naději na výrobu vakcíny, která by mohla postapokalyptický svět zachránit. První řada videoherní adaptace The Last of Us byla před dvěma lety jedním z vrcholů seriálové sezony.

Tvůrci naplno využili potenciál mimořádného příběhu a dokázali věrně přiblížit neobyčejný vztah dvou hlavních hrdinů, nejistotu ve stínu infikovaných monster a Sophiinu volbu, ve které převážila náklonnost k přisprostlé dívce s bezednou studnicí hloupých fórků. To vše včetně ikonických momentů, které si jedni zamilovali a druzí rozporovali s jedním okem namířeným na uctívanou hru studia Naughty Dog.

Vysoko nastavená produkční laťka odolala očekávání a pokračování seriálu znovu přináší kvalitní filmařinu se skvělými herci, akčními momenty a efekty. Druhá série však zároveň bojuje se změnou trajektorie příběhu, který se z otázky samotného přežití postupně přelévá k nacházení stability a následně otáčí v zaslepené cestě k osobní zkáze. Familiární momenty, které se staly základním pilířem The Last of Us, se vytrácejí.

Dynamiku mezi Pascalem a Ramsey nahrazují vrtkavé vztahy s ostatními charaktery, které jsou až na výjimky průměrnou náhradou.

Divák nepřijde o povědomé lokace a známé odkazy, ale hravá kamera záměrně připomínající pohled třetí osoby se například nevrací.

Mezi ruinami zbořeného světa je stále patrná solidní dávka dramatu, ale s postupujícím časem se začínáme o hrdiny méně bát. Klikání ikonických potvor se přestává ozývat a nahrazují ho uctívači, rebelové a mocenský boj.

Tíhu na svá bedra stále častěji bere Ellie a zatímco některé internetové diskuze obsazení anglické herečky soustavně odsuzují jako zásadní omyl, rodačka z Nottinghamu s těžkou úlohou bojuje velmi dobře.

Bohužel ani ona však nedokáže vyrovnat hloubku a emocionální váhu její souhry s Pedrem Pascalem. Místo toho jsme nuceni přijmout daleko přímočařejší cestu pomsty, která sráží seriál do průměrných a otrávených vod.

Nic na tom nemění ani fakt, že se po mnoha stránkách stále jedná o jednu z nejlepších sérií, která aktuálně vznikla.

Zde zkrátka platí otřepaná pravda, že nosný a originální příběh, se kterým se divák ztotožní, vydá za sto efektů. A tam, kde si videohra mohla dovolit napínavou obrátku, seriál bohužel tratí. Motivace charakterů je mdlá a černobílá a zvraty (kterých je stále dost) přijímáme vlažněji, až s nezájmem.

Dvojici Druckmann–Mazin se podařilo na první sérii brilantně navázat dvěma díly, následně však seriál zařadil neutrál a především ve své druhé polovině těží jen z emocionálních střípků a milých odkazů (scéna na terase, Ellie kosmonautka, kytara), které připomínají duši úvodního dějství.

Tam, kde neuspěly zástupy infikovaných, se seriál The Last of Us sám střílí do nohy, neschopný vstát a dál bránit to nejcennější.