RECENZE: Děti Nagana: O těch, které inspirovali zlatí hoši

Danu Pánkovi bylo v roce 1998 deset let, a stejně jako celý národ, ženy a dívky nevyjímaje, sledoval s napětím postup českých hokejistů na olympijský vrchol. Film o partě kluků, jejichž idoly se v těch dnech stali Dominik Hašek, Robert Reichel, Jaromír Jágr a další hokejisté, tedy napsal a natočil částečně podle svých vzpomínek.

Hlavní hrdina Dominik řečený Dom na začátku filmu sleduje s celou třídou slavné nájezdy v utkání s Kanadou, které posunuly Česko do finále. I ten, kdo to nezažil, je už v tu chvíli vtažen do filmu, protože tehdejší řev Roberta Záruby dokáže dodnes člověka nadzvednout na židli a na film naladit.

Pak už ale zůstáváme v českém maloměstě, kde je trochu nesportovně založený Dom odsouzen jen koukat na ostatní kluky, jak hrají hokej. I on by se chtěl stát hokejistou, a protože neumí moc bruslit, v domnění, že brankář to vlastně tolik nepotřebuje, zatouží po postu svého jmenovce.

Jenže jeho přání narazí na odpor jak otčíma, který mu ani trochu nevěří, tak mámy, jež namítá, že to bude stát peníze a „ty toho stejně zase necháš“. Nezbývá mu než sestavit vlastní tým, a v „hokeji“ s tenisákem na betonovém plácku se pokusit porazit partu starších výrostků. Ještě že má, jak to tak bývá, dědu s pochopením mnohem větším, než je to rodičovské…

Pánek se ve filmu rozkročil mezi dvě témata. Prvním je touha jít za snem i klikatými cestami, druhým pak význam podpory, kterou mohou nebo také nemusí dat dětem dospělí.

Atmosféru a maloměstské prostředí konce devadesátek si pamatuje velmi dobře a podařilo se mu ji i pečlivým sběrem rekvizit přenést na plátno. Připomeneme si tak dobu, kdy se hokejka dala koupit v papírnictví, nejrozšířenější pozdrav byl Čágo bélo, šílenci a vrcholem elektroniky byly hračky Tamagoči. I oblečení a vybavení školy a domácností je pro dospělé příjemně nostalgické, a děti se budou možná smát, ale i tím je to může dost bavit.

Přesvědčivé je i vyjádření zmíněné snahy splnit si sen včetně toho, že jedenáctiletý kluk má po prvním neúspěchu chuť všechno rozmlátit, na všechno se vykašlat. Do této situace pak skvěle zapadne postava Hynka Čermáka, bývalého hokejisty, který se rozhodne klukům pomoci a ujme se jich jako trenér, což je pro ně motivační, jejich příprava začne dávat smysl a směřuje k cíli, k rozhodujícímu zápasu. Rozhodujícímu hlavně v tom, jak pak budou ostatní tuhle partičku vnímat a brát.

Pokud jde o vykreslení rodinného zázemí, kamarádství a prvních lásek, Pánek si vzal témat víc, než dokázal propracovat víc než jen povrchně. Ale není to ve filmu zásadní problém. Podstatnější je, že jde o snímek s dobře vybranými představiteli dětských hrdinů v čele s Tomem Brentonem, Johanou Rackovou a Fabiánem Šetlíkem, druhou polovinu pak jasně táhne Hynek Čermák, závěr ozdobí Dominik Hašek.

A že jde o film, který jako jeden z mála v uplynulých mnoha letech přivádí na plátno dětské hrdiny z masa a kostí, s nimiž se mohou děti ztotožnit a dospělí se mohou nejen pobavit, ale trochu i zamyslet nad tím, jak důležité je podporovat své ratolesti v jejich snech. Těch sportovních zvlášť.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina