Glosa: Nezavírejme oči před Sbormistrem, Strakou ani holokaustem

Franz vypadl z možnosti vyslání na Oscary poté, co ČFTA posunula hlasování svých členů před datum, kdy mohli film vidět. Ještě nejsem, kým chci být zase nemůže usilovat o Českého lva, protože ho má už za rok 2024, kdy byl natočen. Nicméně předloni se ještě vešel do termínu přihlášek na Oscary.

Zbývá tedy Sbormistr, film z uměleckého i společenského hlediska nesporně kvalitní, který na konkrétním případu poukazuje mimořádně citlivě, leč naléhavě na zneužívání nezletilých v uměleckých, sportovních i jiných kolektivech.

Po premiéře na loňském karlovarském festivalu byl chvíli považován za jasného favorita vyslání do oscarového klání, prezidium ČFTA ho dokonce svým členům doporučilo. Ale pak se velmi razantně ozval Radovan Síbrt, producent a bratr klíčové svědkyně v kauze Bohumila Kulínského a sboru Bambini di Praga.

Obvinil režiséra Ondřeje Provazníka z toho, že kvůli zjevné podobnosti filmového příběhu s reálnou kauzou a kvůli shodě křestních jmen jeho sestry a hlavní hrdinky filmu, je teď jeho sestra znovu traumatizovaná, a že je tudíž jejich práce neetická.

Záležitost byla hojně medializována i propírána na sociálních sítích, a světe, div se! Na Oscary byl vyslán zmíněný dokument. Neuspěl, a už nikdy se nedozvíme, zda Sbormistr se svou naléhavou výpovědí o tom, jak snadné je skoro ještě dětmi manipulovat, jak plíživá taková manipulace je, a jak drasticky může končit, měl šanci.

Jak Právo a Novinky.cz nedávno psaly, zmiňovaná kauza snad k soudu nedojde. Přesto se už po zveřejnění nominací na Ceny české filmové kritiky (Sbormistr jich má šest, rovněž včetně tří hlavních) objevila na sociálních sítích vzrušená, a ne vždy zdvořilá debata, zda to je skandál, nebo ne. Po zveřejnění nominací na České lvy lze očekávat další vlnu diskusí.

Protesty vůči ocenění Sbormistra navíc možná inspirovaly i další lidi, aby se mírně řečeno vymezili vůči seriálu Metoda Markovič: Straka, a to ze stejného důvodu retraumatizace pozůstalých. Na inspiraci usuzuji z toho, že po odvysílání Metody Markovič: Hojer ani po jejím ocenění Českým lvem se žádný povyk nekonal.

Představuji si v té souvislosti například přeživší holokaustu, jak protestují proti filmům, které ukazují, leckdy velmi explicitně, hrůzy koncentračních táborů. Dovoluji si tento příklad uvést proto, že jsem sama měla v rodině dvě přeživší.

Ani má matka, ani babička se logicky nikdy na žádný takový film nedívaly. Ale samozřejmě velmi dobře chápaly, že knihy, filmy a další umělecká díla jsou potřebná jako připomínka toho, co se může stát, a jako varování pro budoucnost. Zní to možná skoro jako klišé, ale před zlem bychom opravdu nikdy neměli zavírat oči. A je-li natočeno s takovou citlivostí jako Sbormistr, pak už vůbec ne.