Hlavní obsah

Francouzské herečky z nového filmu Woodyho Allena: Žijeme ve světě, kterému nerozumíme

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Do kin se dostal padesátý a pravděpodobně poslední film amerického režiséra Woodyho Allena Zásah štěstím. Příběh zdánlivě dokonalého páru, do něhož vstoupí náhodné setkání, natočil ve francouzštině. Hlavní ženské role dcery a matky si v něm zahrály Lou de Laâgeová a Valérie Lemercierová.

Trailer filmu Zásah štěstímVideo: Bioscop

 
Článek

Máte oblíbený film od Woodyho Allena?

Lemercierová: Zločiny a poklesky.

Lou de Laâgeová: Pro mě je těžké nějaký vybrat. Mám ráda všechna jeho období. Takže bych řekla Manželé a manželky, Purpurová růže z Káhiry a Spáč.

Zásah štěstí vypráví o manželce bohatého, žárlivého muže, která se nečekaně zamiluje do bývalého spolužáka. A vrací se k tématu nevěry, náhody, zločinu a trestu, který už rozebíraly Allenovy snímky Zločiny a poklesky nebo Match Point. Jak byste příběh popsaly vy?

Lou de Laâgeová: Woody nám tu znovu říká, že jsme jen malé bytosti, které se musí vypořádat s překážkami, jež jim do cesty staví náhoda. A nemůžeme s tím udělat nic víc, než to přijmout a moc o tom nepřemýšlet, abychom se z toho nezbláznili. Musíme nadále žít ve světě, kterému zcela nerozumíme.

Světová premiéra Zásahu štěstím na festivalu v italských Benátkách proběhla úspěšně, ale i kolem ní se objevily protesty proti zařazení snímku Woodyho Allena do programu, vzhledem ke starému obvinění jeho adoptivní dcery ze sexuálního zneužívání. Co si o celé kauze myslíte vy?

Lemercierová: Věřím ve spravedlnost a ta řekla, že je nevinný. Proto jsem vzala v tomto filmu roli. Nemyslím si, že bychom měli oddělovat člověka a umělce. Woodyho ale v této záležitosti vyšetřovali dvakrát, kdyby byl vinen, nebyl by na svobodě. Nemám důvod pochybovat, že americká justice svou práci nedělá dobře.

RECENZE: Zásah štěstím. Woody Allen má pořád co říct

Film

Lou de Laâgeová: Souhlasím. A nejsme tu od toho, abychom o této kauze mluvily.

Jaký je Woody Allen jako režisér? Prý toho moc nenamluví.

Lemercierová: Se mnou musel mluvit dost, poslední záběr filmu jsem opakovala sedmnáctkrát. Měla jsem v hlavě, že jde o poslední záběr jeho možná posledního filmu vůbec, a bála jsem se udělat chybu. Tak mi to nešlo. Snažila jsem se to nepřehnat a on mi pořád říkal: Mohla bys zkusit reagovat víc?

Ale vlastně ani obecně to nebylo tak, že by nás moc nerežíroval. Na začátku nás sice upozornil, že nám do toho nebude mluvit, že si můžeme změnit, co chceme, použít naše věty, naše zvyky. Ale nakonec nám dával spoustu pokynů a návodů, což bylo cenné. Mohli jsme se všichni zlepšovat, na rolích jsme dost pracovali. Možná nás tolik režíroval proto, že jsme Francouzi a zase tak dobře nás neznal.

Woody Allen už dříve natáčel filmy v Evropě, obvykle však s americkými herci. Nyní se ale v osmdesáti sedmi letech pustil poprvé do filmu v cizím jazyce. Co si o tom myslíte?

Lemercierová: Scénář ale napsal v angličtině. My ho dostali přeložený a trochu jsme upravili dialogy, aby zněly přirozeněji. Woody má teď problém točit americké filmy, ale všichni víme, že jde o umělce, který rád pracuje a potřebuje pracovat. Práce je celý jeho život. Musel tedy najít nějaký jiný způsob, jak natočit film.

Francouzskou kinematografii měl vždycky rád, ve Francii navíc jeho snímky milují, v Paříži obzvlášť. Půlka jeho francouzských diváků pochází z Paříže. On sám říká, že Zásah štěstím je jeho poděkování Francii za to, že se tam vždycky cítil vítaný.

Foto: Giorgio Zucchiatti

Valérie Lemercierová (vlevo) a Lou de Laâgeová s režisérem Woodym Allenem loni na festivalu v Benátkách.

Mluvil na vás Woody Allen na place francouzsky?

Lemercierová: Ne, to se styděl. Ale francouzsky umí a rozumí. Jeho dvě dcery mluví francouzsky perfektně, jedna v Paříži i žije.

Obě na place pracovaly. Milá rodina. Woody se v Paříži cítí dobře a není neobvyklé ho tam potkat na ulici.

Lou de Laâgeová: Je to sice velký Newyorčan, ale milovat můžete více měst. Nicméně Zásah štěstím, ačkoli některými detaily odkazuje k Renoirovým Pravidlům hry a dalším francouzským filmům, by se mohl odehrávat v jakémkoliv městě. Vypráví hlavně o pocitech a vzdálenostech mezi lidmi.

Poznáváte Paříž z jeho filmů?

Lemercierová: Naše filmové postavy se pohybují v jiné společenské třídě než já. Neznám nikoho, kdo by jezdil o víkendech lovit. A chlapíci, kteří prodávají v Paříži kaštany, také mluví jinak a jsou všichni z Pákistánu. Mám několik bohatých přátel, ale nikdo nemá služku, která by pánovi domu nalévala whisky.

Lou de Laâgeová: Já jsem v bytech s podobnou služebnou už byla. Nicméně Zásah štěstím je v tomhle ohledu víc pohádka. Spíš je v něm důležité ukázat, jak mohou peníze dostat lidi do šílené situace.

Manžel mé postavy vydělal nějaké jmění a chce si za každou cenu udržet postavení, které dřív neměl. Je ochotný udělat všechno nejen pro to, aby neztratil svou ženu, ale i pro to, aby neztratil své bohatství a společenské postavení.

Snímek Woodyho Allena vás ve světě více zviditelní. Chtěly byste si zkusit i americké filmy?

Lou de Laâgeová: Chystám se natáčet americký seriál, jen ho loňská stávka scenáristů pozdržela. Myslím, že herci chtějí vždycky vyzkoušet a objevit něco nového, něco se naučit. Já tedy určitě.

Co jste si vůbec myslely o americké stávce scenáristů a herců?

Lou de Laâgeová: Podporovaly jsme ji, její výsledky jsou klíčové i pro naši budoucnost. Všichni už víme, že streamovací platformy hrají u filmu čím dál důležitější roli. Musíme proto vytvořit pro tento nový svět nová pravidla.

RECENZE: Jak se (ne)dostat do maléru

Kultura

Woody Allen v Benátkách: Nahá prsa, triumf i padesátý film, poslední

Film

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám