Článek
Váš nový film se vrací k tématu rodiny a paměti. Scénáře odjakživa píšete s kolegou Eskilem Vogtem. Jaká myšlenka stála na úplném počátku tohoto příběhu?
Výchozím bodem byly naše úvahy nad zvláštností sourozeneckých vztahů. Fascinuje nás, jak mohou být potomci stejných lidí natolik rozdílní a jak odlišně mohou pohlížet na společnou rodinnou historii. Druhým impulsem byla touha znovu spolupracovat s Renate Reinsveovou, kterou jsem tentokrát obsadil do role starší sestry.
Své dvorní herečce Renate Reinsveové, která zářila v Nejhorším člověku na světě, jste úlohu napsali na tělo. Čím vás stále fascinuje?
Myslím si, že se teď všichni shodneme na tom, že je jednou z nejlepších hereček na světě. S Renate si věříme, rozumíme si. Když něco napíšu, vím, že jí to nemusím příliš vysvětlovat. Má neskutečný rozsah. Dokáže být věrohodně vtipná a zároveň dramaticky smutná.
Dánsko-norský filmař Joachim Trier
Sám máte bratra a sestru. Do jaké míry je snímek vaší biografií?
Film je pro mě osobní, ale nepřímo. Kdybych se pokusil natočit snímek čistě o svých sourozencích, neměl bych dostatečný odstup. Asi bych se cítil provinile, kdybych veřejně líčil jejich nedostatky. Postavy jsem se snažil napsat tak, aby bylo snadné se do nich vžít a zároveň abych si chránil soukromí.
Moje rodina nicméně film už viděla. Hodně se u něj nasmáli, protože si všímali drobných detailů, které jim pravděpodobně připomínaly něco z naší minulosti.