Byl upřímný a neuvěřitelně statečný, říkají o Davidu Stypkovi jeho máma Marie i režisér Dan Svátek

Novinky u příležitosti chystané premiéry vyzpovídaly maminku Davida Stypky Marii a režiséra dokumentu Dana Svátka.

Marie Stypková: Dan mě kdysi nečekaně pozval na premiéru filmu Zápisník alkoholičky (2024) do Lucerny, což byla pro mě velká pocta. Tam jsme se potkali poprvé.

Dan Svátek: Vlastně se neznáme tak dlouho. Ale od první chvíle jsme si sedli. Mám rád tu Maruščinu upřímnost, ráznost. Vždycky řekne všechno na plnou pusu. A to měli právě s Davidem společné.

Jméno Dana Svátka je pro mě zárukou kvality, takže jsem na jeho nabídku natočit dokument o Davidovi kývla hned. Věděla jsem, že do toho dá celé své srdce.

Ta myšlenka mě napadla před dvěma lety. Překvapilo mne, že o Davidovi ještě nikdo nic nenatočil. Přitom jeho život obsahuje více témat než na jeden film. Přesto jsem na začátku pochyboval, proč bych ten film měl dělat právě já.

Znali jsme se, to ano, obdivoval jsem jeho tvorbu. Ale to samozřejmě nic neznamená. Vlastně jsem o něm nevěděl skoro nic, když se nad tím zamyslím. Pak jsem ale najednou začal potkávat lidi, kteří ho dobře znali a vyprávěli mi o něm. Z ničeho nic. Událo se to během měsíce, dvou. Považoval jsem to za znamení, minimálně za impuls, že bych se do toho mohl pustit.

Příprava trvala půl roku. Spočívala samozřejmě v tom, že jsem hledal všechny možné zdroje o Davidovi. Přes Českou televizi, která je koproducentem filmu, jsme od fanoušků Davida a jeho kapely Bandjeez získali velké množství fotografického a audiovizuálního materiálu. To ale nestačilo.

Tak jsme na kameru vyzpovídali 70 nejbližších lidí, kteří v Davidově životě něco znamenali. Bylo mi jasné, že je nemůžeme všechny do filmu použít, ale já jsem musel Davida poznat, navnímat ho. Tento týden jsem napsal všem, kteří se do filmu nedostali, a omluvil se jim za to. A zároveň jsem jim poděkoval, protože bez nich by ten film nevznikl.

Marie Stypková: Těch písniček je opravdu hodně, skoro všechny, ale nejvíc asi Ještě se mi zdají sny, Marie a Pištora, Kříž, miluji i poslední album Opatruj.

Dan Svátek: Na tu otázku nejde odpovědět. On vlastně neskládal špatné věci. Vždycky to tak máte – z každého alba posloucháte pár nejoblíbenějších skladeb. U Davida ne. Můžu poslouchat všechna jeho alba za sebou a říkám si – každá píseň je prostě skvělá a v každé něco najdu, co mě uhrane.

Dan Svátek: Nakonec pouze jeden člověk, ze zdravotních důvodů. Naopak se hlásilo spousta těch, které David třeba jen na chvíli potkal. On dával lidem najevo, že jsou jeho dobří kamarádi. Od první chvíle ti lidé tento pocit měli. Jak zazní ve filmu, David se dokázal bavit s každým člověkem.

Na rovinu, upřímně, vždy s radou, kterou považoval za nejlepší. A nutno říct, že se na něj lidé obraceli s radou velmi často. Měl zvláštní schopnost vyvolat v člověku pocit, že může dotyčnému pomoci. Což se ale opravdu většinou stalo. Kromě toho vám velké množství lidí řekne, že jeho pomoc se pořád skrývá v jeho textech, v jeho písních. Já to tak taky mám.

Dan Svátek: Většinou jeho fanoušci, jeho blízcí. Předpremiéry v jeho kraji, na Frýdeckomístecku a na Ostravsku, se prodaly velmi rychle. Ale jsou i tací, kteří ten film vidět nedokážou.

Nejspíš se obávají, že by jim mohl přinést bolest. Ti však, co ho viděli, většinou naopak řekli, že na ně zapůsobil spíše terapeuticky. Opět vám hodně lidí řekne, že se sice s Davidem nikdy nepotkali, ale jeho smrt je obrovsky zasáhla. Pro mě celá ta práce na filmu o Davidovi byl způsob, jak se smířit s jeho odchodem, což mi došlo až poté, co jsme dokument dokončili.

Často, ale je to spíš ve vlnách. Pořád mám ještě problém poslouchat jeho úžasný, nenapodobitelný hlas.

U nás se hrálo pořád. Davidův táta byl zanícený rocker. Miloval Rush, Marillion, Genesis, Queeny, Stouny, vlastně mám úplně zahlcený byt vinyly z tohoto a podobného ranku. Já zase hrála na kytaru a zpívala písničky Marty Kubišové, Yvonne Přenosilové, Golden Kids, takže ten vliv na něho byl určitě velký.

Marie Stypková: Férový, upřímný a neskutečně statečný.

Dan Svátek: Přímý a upřímný chlap, kterých je čím dál tím víc potřeba. Přesto všechno je to pořád člověk z masa a kostí, ale přitom měl dar, který má málokdo.