Článek
Zatímco v americkém filmu je závislost obrovským tématem, v českém patří k téměř okrajovým. Všichni sice vzpomínají na Vladimíra Menšíka a jeho portrét alkoholika, ale jinak se v ČR moc podobných příběhů netočí.
Jedním z důvodů může být i to, že to není hezké na pohled, není to komerční jako pohádky o pitvořících se čertících. Tady řádí opravdový ďábel a není roztomilý. Nad partičkou z léčebny (David Švehlík, Jaroslav Dušek, Jaroslav Plesl, Ondřej Malý) se permanentně vznáší smrt. Mnozí už se léčí opakovaně a přiznávají, že tohle je poslední šance: zvítězit, nebo zemřít. Film ponechává i trochu naděje, že boj lze vyhrát, ale nelže, nelakuje věci na růžovo.
David Švehlík v hlavní roli
Úsměvy smutných mužů vypráví roztříštěně, jakoby „punkově“, což může být umělecký záměr. Jistá šílenost jejich životů se promítla do formy. Hlavní hrdina (Švehlík) bojuje hlavně o rodinu, která ho opustí, když úspěšně nedokončí léčbu. Snímek stojí na syrovosti a dobrých hereckých výkonech, legrace mnoho nenabízí.
Jaroslav Dušek hraje ve snímku Úsměvy smutných mužů jednoho z léčených alkoholiků. Hlavní roli vytvořil David Švehlík.
Přesto je znát snaha režiséra o lehce ironický odstup, černý humor, absurdní hlášky. Někdo z party si zahrál v německém gay pornu a někdo je už zcela mimo realitu, jako brýlatý fanoušek lysohlávek nebo paranoidní prorok, který vidí všude znamení a spočítal datum konce světa.