Všechny písně Davida Stypky byly intonačně bezchybné, říkají členové skupiny Bandjeez

Drabina: Hned poté, co vyšlo album Dýchej, začal Martin Ledvina shromažďovat veškerý hudební materiál, který zůstal rozpracovaný. Začal na něm dělat, přičemž nikdo z nás nevěděl, co bude na konci. Mysleli jsme si, že by mohl vyjít další singl, potom to vypadalo na minialbum, a nakonec je z toho celé album.

Ledvina: David tvořil na třech ostrovech. První byl v jeho domácím studiu, kde sedával u počítače a nahrával do něj zpěv za doprovodu kytary. Druhým ostrovem byly zkoušky kapely, na nichž rovněž vznikla spousta nápadů, a třetím studio v Praze, kde jsem s ním pracoval já.

Věděl jsem, kolik rozpracovaných písniček mám já, ale netušil jsem, kolik jich má s kluky z kapely a kolik doma v počítači. Začal jsem to procházet a postupně se objevilo dvanáct písní, s nimiž bylo možné pracovat.

Ledvina: Přesně tak. Neustále skládal, tvořil a nahrával.

Ledvina: Byl hotový zpěv a nahraná kytara. Existuje ještě spousta instrumentálních nápadů, ze kterých by mohla vzniknout celá řada dobrých písní. Není v nich ale zpěv, základ, který je pro další práci klíčový.

Důležitý pro nás byl i kytarový part. Rozhodli jsme se, že na albu necháme jenom ty, které natočil on. Na místech, na kterých by, kdyby žil, ještě další kytarovou linku nahrál, jsme nic takového nedělali. Aranžovali jsme je pro klávesové nástroje, protože jsme nechtěli, aby na desce hrál na kytaru ještě někdo jiný.

Ledvina: Osm je jich z časů nahrávání alba Neboj, další jsou starší. Je tam i písnička, kterou dokončila zpěvačka a hudebnice Markéta Irglová.

Ledvina: Jmenuje se Stejný. Už v zárodku byla jiná, než na jaké jsme byli od Davida zvyklí. Líbila se nám, jenže hotová byla jen půlka.

Napadlo nás, že by ji mohla zkusit dopsat Markéta Irglová, česká zpěvačka žijící na Islandu. Věděli jsme, že David měl její tvorbu rád, ovšem neměli jsme na ni kontakt. Požádali jsme tedy hudebníka a producenta Honzu Muchowa, který s ní pracuje na nějaké filmové hudbě, aby nás spojil.

Ozvala se nám obratem a řekla, že měla Davidovy písničky ráda a jeho tvorba se jí velmi dotýkala. Se spoluprací souhlasila, a když se zeptala, co by měla v písni zpívat, řekli jsme jí, že není co, protože je potřeba ji dokončit. Trochu se vyděsila, protože měla za čtrnáct dnů odjet na americké turné s Glenem Hansardem.

Nakonec tu výzvu ale přijala a už druhý den nám napsala, že ji něco napadlo. Napsala krásný text, krásnou hudbu a celou svou verzi nahrála na Islandu se svým manželem, producentem Sturlou Miem Porissonem. Den předtím, než odletěla na americké turné, písničku nazpívala.

Sotoniak: V součtu to byly dva roky. Byli jsme ale celou dobu v pohodě, protože jsme neměli žádný termín dokončení, nikdo na nás netlačil a nic nás nestresovalo. Trpělivě jsme uhrabávali cestičku k tomu, aby písně mohly ožít.

Sotoniak: Všechno, co nazpíval jako demosnímek, a to se týká i výchozích verzí písniček pro desku Opatruj, bylo bezchybné.

Ledvina: Při dokončování písniček pro album Opatruj nám nahrávala doba, ve které žijeme. Post Malone, Sombr, Charlie Puth a další natočí zpěv na mobil, potom ho bez úprav vloží do linek nástrojů a je hotovo. Doba vycizelované objektivní kvality je pryč, tím spíš v muzice, ve které jde o autenticitu.

Drabina: Když David zpíval na zkouškách písničky, častokrát mu vystoupily žíly na krku, jak se do toho ponořil. A týkalo se to i jeho půlnočních nahrávek.

Drabina: Rád pracoval v noci. Měl klid, čas, jeho rodina spala, a tak v noci často sedával u počítače a skládal a nahrával.

Ledvina: Když přišla konečná verze desky, poslal jsem ji Davidově mamince. Řekl jsem jí, že si ji musí poslechnout první, aby si mohla alespoň tímhle způsobem Davida ještě trochu užít. Potom jsem si konečnou verzi poslechl i já. Jakmile dohrála, byl jsem si jistý, že ta práce stála za to a že se nám povedla.

Drabina: Několikrát. Zároveň jsme ale věděli, že ji musíme zažehnat, protože nemá smysl. David už s námi není, a opakovaně se ohlížet na to, jaký by měl náhled na věc, bylo kontraproduktivní.

Měli jsme ale obrovskou výhodu v tom, že jsme ho všichni dobře znali, a tím pádem jsme měli určitou jistotu, že se nám to podaří. Také jsme si ale řekli, že kdybychom se u nějaké písničky zasekli a nevěděli, jak s ní naložit, prostě ji neuděláme.

Ledvina: Těžko se mi to říká, ale pokud jde o celé písně, nemáme už v tuto chvíli nic. Musím ale říct, že po nahrání alba Dýchej nás nenapadlo, že ještě existuje tolik rozpracovaných skladeb, že z nich bude celá deska. Tak uvidíme.

Sotoniak: Abychom pokračovali v tom, co jsme udělali s albem Opatruj, potřebovali bychom demosnímky se zpěvem. Nikdy bychom Davidův zpěv negenerovali s přispěním umělé inteligence, anebo bychom netočili jeho písně s hlasem někoho jiného. Nemůže je zpívat nikdo jiný. Nejde to. Jsou to jeho niterné výpovědi a bez jeho hlasu by neměly smysl.

Drabina: Tahle deska je oslava Davida Stypky a já jsem rád, že to tak skvěle vyšlo.