Článek
Bozi jsou vyžilí kapitalisté, Nibelungové zotročení dělníci, obři připomínají večerníčkovskou dvojici Pata a Mata a dcery Rýna s ostřikovači na zádech deratizační jednotku.
Vytoužená Walhalla se na bohy snese v podobě obřího mrakodrapu, jenž je uzavře do luxusního domova důchodců. Srozumitelnost této koncepce komplikují orientální kostýmy, jako by byly z Pucciniho opery Turandot.
Zajímavější je inscenace po hudební stránce. Hudební ředitel Opery ND Robert Jindra vede orchestr v dynamické i výrazové proměnlivosti, jež je vstřícná k pěvcům.
Z nich největší aplaus na premiéře zaslouženě sklidil Štefan Margita v herecky i pěvecky dokonale propracované postavě Logeho. Adam Plachetka, debutující ve Wotanovi, má krásná kantabilní místa, ale jako celek je jeho vládce bohů dost jednotvárný.
Adam Plachetka jako vládce bohů Wotan v inscenaci Wagnerovy opery Zlato Rýna
Výborný byl Joachim Goltz coby Alberich a František Zahradníček jako Fasolt. Z ženských postav zaujala nejvíc Rose Naggar-Tremblayová jako Erda i dcery Rýna – Jana Sibera, Michaela Zajmi a Kateřina Jalovcová.
Zlato Rýna je prologem k tetralogii Prsten Nibelungův. Podle posledních informací ale Národní divadlo celý cyklus neuvede. Takže to bohužel postrádá dramaturgickou ujasněnost i logiku.
Sopranistka Jana Sibera jako dcera Rýna Woglinde a tenorista Joachim Goltz jako Nibelung Alberich
| Richard Wagner: Zlato Rýna |
|---|
| Dirigent: Robert Jindra, režie: Sláva Daubnerová, scéna: Boris Kudlička a Kateřina Hubená, kostýmy: Dorota Karolczaková a Kateřina Hubená. Premiéra 12. února v Národním divadle, Praha |
| Hodnocení: 65 % |
